Dnes jsem se doopravdy naštvala, když jsem procházela úřední desku NSS. Je tam jedno rozhodnutí o žalobě podané nezletilou žákyní 3. třídy. Čtete správně – jde o úplně malou holku. A co nevidím.
V rozhodnutí je uvedeno celé jméno nezletilé, celé jméno její matky, jejich plná adresa a světě zboř se! taky přesná adresa školy, kam ta nebohá dívka chodí. Jestli mne něco na NSS štve, tak je to jejich naprostá neschopnost ochránit lidská práva a svobody, víra ve strašnou pandemii, poklonkování vládě a v neposlední řadě zveřejňování osobních údajů nezletilých. To poslední je extrémní hnusárna, to vám povím. Je snad takový problém rozhodnutí anonymizovat, když jde o osmiletou holku, do prkenný vohrady? Se vzpamatujte, neasi.
Podobnou sviňárnu nám udělali soudci loni na jaře, kdy nám denně chodily desítky výhružek smrtí od různých poamtených jedinců poté, co jsme podali v březnu anši první žalobu proti oaptřením. Soudci s ledovým klidem zveřejnili, kam chodí naše děti do školy a ještě k tomu vydali sdělení na webu, aby to bylo kór zřejmé. Můžu vám říct, že jsem byla vděčná, že děcka do školy nechodí. Takový jsem o ně měla strach. Myslíte, že je to trápilo? Zkuste hádat.
Jo a na okraj – šikana netestovaných ve školách je podle těch chudáčků taky ok.
Nejvyšší správní soud se proto neztotožňuje s výchozí premisou navrhovatelky, že byla postavena před volbu ze dvou možností. Navrhovatelka pouze bez jakéhokoliv rozumného vysvětlení přehlíží, že jí mimořádné opatření umožňovalo dostát jeho požadavkům i pro ni jistě šetrnějším způsobem. I s ohledem na zvolený nekonstruktivní přístup k řešení vzniklé situace působí celý její návrh značně tendenčně až účelově. Bylo především na zákonných zástupcích navrhovatelky, aby se pokusili jí situaci co nejvíce usnadnit, a to jak výběrem testu, tak také svou přítomností a vhodným přístupem při jeho provedení.