ÚOOÚ se možná probudil ze zimního spánku a vydal celkem zajímavé stanovisko k nápadu EU vydat nařízení o skvělém zeleném pasu. Důvodem pro vydání stanoviska je, že covidí pas „bude představovat zásadní zásah do ochrany soukromí.“
Ve stanovisku se mj. uvádí:
„GDPR zůstává použitelné bez ohledu na pandemickou situaci či nouzový stav, a kromě zajištění ochrany základních práv a svobod zároveň umožňuje i účinnou reakci na pandemii. R 46 GDPR0 dokonce aplikaci v souvislosti s monitorováním epidemie výslovně zmiňuje. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (dále jen „EDPB“) současně zdůrazňuje, že i v této výjimečné době musí být v rámci všech mimořádných opatření, včetně omezení přijatých na vnitrostátní úrovni, dodržována ochrana osobních údajů podle článku 23 GDPR, což přispívá k respektování základních hodnot demokracie, právního státu a základních práv, na nichž je EU založena: na jedné straně musí každé opatření přijaté členskými státy respektovat obecné právní zásady, podstatu základních práv a svobod a nesmí být nevratné, a na straně druhé musí správci a zpracovatelé osobních údajů nadále dodržovat pravidla jejich ochrany. Jakékoli omezení musí respektovat podstatu omezeného práva.
Omezení, která jsou všeobecná, rozsáhlá nebo narušující do té míry, že v podstatě upírají určité základní právo, nejsou ospravedlnitelná. Pokud je narušena podstata práva, musí být omezení považováno za protiprávní, aniž je nutné dále posuzovat, zda slouží cíli obecného zájmu nebo splňuje kritéria nezbytnosti a přiměřenosti. V obecnosti je tak EDPB názoru, že osobní údaje, jejich zpracování a k tomu využívané technologie, by měly být používány spíše k posílení pozice jednotlivců než k jejich kontrole, stigmatizaci nebo utlačování. V každém případě je tak třeba respektovat základní zásady ochrany osobních údajů, a to i v případě zpracování osobních údajů v souvislosti s opatřeními v rámci boje s COVID-19.“
To s tou podstatou práva, to platí beze změny i pro všechna ostatní základní práva. jen Ústavní soud, Nejvyšší správní soud a ostatní soudy to jaksi nechtějí chápat. Proč, to si každý domyslí sám.
„Omezení, která jsou všeobecná, rozsáhlá nebo narušující do té míry, že v podstatě upírají určité základní právo, nejsou ospravedlnitelná. Pokud je narušena podstata práva, musí být omezení považováno za protiprávní, aniž je nutné dále posuzovat, zda slouží cíli obecného zájmu nebo splňuje kritéria nezbytnosti a přiměřenosti.„