Dnes jsem se zasmála článku na České justici s názvem „NSS už dostal přes dvě stovky návrhů na zrušení covidových opatření“.
Při setkání se mluvilo také o přezkumu mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví, který v posledních měsících největší možnou měrou zaměstnává soudce a je příčinou prodloužení doby řízení o kasačních stížnostech.
To je nářku, jako kdyby to snad dělali zadarmo v osobním volnu. Není holt čas na kecání, kafíčka, rauchpauzy a podobně, když jde o svobodu a do slova a do písmene o život, no. Já taky jedu na nejvyšší možnou rychlost už rok a půl. Navíc tedy, zcela upřímně, jestli vás to zaměstnává na nejvyšší možnou míru, tak proč jsou výsledky více než chabé?
Mám upřímnou radost, že soudce nenachávají lidé ani advokáti na pokoji, jen do nich, jen houšť. Nesmíme přestat, ensmíme se vzdát. Jen od 31. 8. se na NSS sesypalo dalších 11 návrhů na zrušení dementních mimořádných opatření. Tohle je velmi důležité! Nenechat je na pokoji!
Řekla bych ale, že to, že soudy vždycky uvažují podle zásady „in dubio pro méně práce“, je jedním z důvodů, proč se postupně snaží s rozhodvání vykroutit a nechat nás vládě a bláznivým poskokům z řad „vědců“ napospas. Přesně k tomu může směřovat očekávané rozhodnutí rozšířeného senátu o tom, jestli tu je nebo není strašlivá pandemie a tisíce mrtvol v ulicích a mrazácích.