„Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách; demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry.“ Hovory s TGM
Dnes jsme psali článek o tom, že NSS potvrdil, že existuje možnost odmítnout očkování z důvodu přesvědčení a víry – tzv. výhrada svědomí a víry. Protože se hned vyrojily dotazy, jak se pozná ta „výhrada svědomí“, napíšu, co si o tom myslím já a jak vnímám naše svědomí.
Ústavní soud tuto výhradu charakterizoval následovně:
„Ústavní soud zdůrazňuje, že oprávněnou výhradu svědomí nelze ztotožňovat s jakýmkoli subjektivně vnímaným nesouhlasem s právní povinností… nýbrž tento nesouhlas musí být svým nositelem vnímán jako bezpodmínečná povinnost respektování určité závazné mravní normy v konkrétní situaci, musí jít o vážné, mravní rozhodnutí v rovině dobra a zla. Takový nesouhlas pak může vyplývat i ze silného přesvědčení ohledně možnosti nevratného poškození zdraví osoby blízké.“ (nález Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 1253/14).
Výhradu svědomí nemůžete uplatnit jen kvůli tomu, že s něčím nesouhlasíte, protože se vám to nelíbí. To by se nám nelíbila žádná pravidla, která by nám přikazovala se jakkoli uskromnit. Musí jít skutečně o vaše hluboké přesvědčení, že se zkrátka jinak chovat nemůžete. Pokud jde třeba o čest a svobodu, takto silně morálně se dokázali zachovat lidé, které nutili nacisté nebo komunisté ke zradě blízkých, a oni nic takového neudělali.
Přesně kvůli takovým silným lidem jsme dali děti (dnes víme, že naprosto naivně) do skautu. Mravně se zachovali ti skauti, kteří se zapojili do protinacistického odboje a položili svoje životy. Ti, na jejichž počest vyrostla mohyla Ivančena, ke které se dnešní mladí skauti už ani nejdou podívat, protože jim to tato vláda zakázala. Nic morálního ovšem není na skautech , kteří šijí náhubky, prodávají dezinfekce a krabičky covidové záchrany, na skautech, kteří zakazují dětem se scházet a chodit na výpravy, protože „se to musí“.
Mravní přesvědčení v dnešní době můžete vyjádřit mnoha způsoby. Můžete pořádat každý víkend demonstrace. Můžete sedět před Úřadem vlády každou sobotu a držet transparent celé hodiny a debatovat s lidmi a přesvědčovat je, aby se nevzdávali. Můžete nechat otevřenou kavárnu, i když vám tam každou chvíli přijde šťára a vyhrožuje tresty a pokutami. Můžete sdružovat lidi a pomáhat jim v těžké situaci. Můžete stát hodiny před školou s petičním stánkem a vysvětlovat rodičům, proč mají děti právo na svobodné vzdělání. Můžete být aktivním členem Rozalia a snažit se ze všech sil, aby očkování bylo skutečně dobrovolné, a to nejen na covid, ale vůbec, a věnovat tomu všechen volný čas. Můžete nenosit roušku a nezaleknout se žádné situace, kterou takový vzdor přinese. Důležité je nemlčet a aktivně, doopravdy aktivně vystupovat a konat. Rozhodně nestačí psát naštvané posty na fejsáč a vyhrožovat, že už je načase vzít konečně vidle a upamatovat se na učebnici dějepisu, kapitolu o defenestraci.
Vyjádření hlubokého morálního přesvědčení má nesčetně podob. Je s ním ale vždy spojeno nepohodlí, ústrky, nadávky, urážky a někdy i strach. Kdyby to bylo jednoduché, být morální bytost, jednal by tak každý z nás. Já osobně si myslím, že právě teď nastala doba, aby si každý řekl, jestli toto morální přesvědčení někde hluboko ve své duši nosí a jestli je ochoten ho vytáhnout na světlo. Pokud ano, máme skoro vyhráno.
Mravní z tohoto pohledu rozhodně není šití roušek, ačkoli si to většina šiček, šičů a distributorů náhubků myslí. Tím naopak vyjadřujete, že věříte každičké slovo státu a není tedy důvodu (nemáte hluboké morální přesvědčení, které by očkování vylučovalo), abyste si nedali píchnout vakcínu, která stejně jako rouška má tu zázračnou moc a chrání ostatní. Podle mě jsou roušky naopak vyjádřením absolutní nemorálnosti (když nejste pacient v onkologické nebo jiné náročné léčbě nebo se necítíte skutečně zásadně ohrožen na životě, samozřejmě, nebo blízcí takového pacienta na návštěvě v nemocnici, nebo chirurg či zubař a podobně, kde to jedině dává nějaký smysl. Jinak je rouška jen vyjádřením toho, že souhlasíte s tím, co se děje).