Tento příspěvek vůbec nesouvisí s tím, jak mohou podnikatelé řešit bezútěšnou situaci v období „pandemie“. Nemůžete si myslet, že by snad šlo o nějaký návod, jak se vyhnout krizovým opatřením nebo pandemickému stavu a pokutám. Kdepak. Řeknu vám jen o jedné staré dobré praxi developerů, kterou známe ze spletitých uliček územního plánování. Ta vůbec není použitelná v boji proti vládním likvidačním nesmyslům.
Na eseróčkovou skořápku je úřad krátký
Když se chce nějaký developer snížit business rizika na minimum, udělá jednoduchou věc – založí nové s.r.o. Názvy těch splečností bývají trapně podobné – kupř. „Rezidence Nebeský ráj“ nebo „Bydlení v edenu“ a tak. Fantazií developeři ani jejich zákazníci asi neoplývají. Takové s.r.o. pak zajistí územní rozhodnutí a stavební povolení, všechny ošidí a nakonec prostě skončí, aniž by se našel někdo, kdo bude odpovídat za všechny zmršeniny a podvůdky a škody, ke kterým došlo. Obec, která je zatížena požadavky nových občanů na rozšíření kanalizace, na připojení k vodovodu a vybudování školky si může stěžovat tak leda na hlavím nádraží. Ze skořápky oné společnosti nikdy nic nekápne.
Samotný zánik právnické osoby má důsledky soukromoprávní a může mít dopady i do územního nebo stavebního řízení. Když by byla „jednorázová“ právnická osoba developera např. potrestána pokutou, a developer by se chtěl správnímu trestu vyhnout, mohlo by ho napadnout společnost „obětovat“. Pak by zanikla odpovědnost za přestupek. To samozřejmě napadne každého zběhlejšího stavebního harcovníka. Proto je v zákoně o přestupcích umožněno správnímu orgánu, který by chtěl s.r.o. potrestat, v souladu s § 84 zákona č. 250/2016 Sb., o přestupcích zánik právnické osoby zakázat, aby se mohlo dokončit správní řízení. Jaký to má dopad na výkon správního trestu? To se dočteme v důvodové zprávě.
„Zákaz zrušení, zániku nebo přeměny obviněné právnické osoby je zvláštním zajišťovacím prostředkem, který má zajistit samotnou podstatu řízení (zánik účastníka řízení je důvodem pro zastavení řízení). Jedná se tedy o významný zásah do právního postavení obviněné právnické osoby. Zákaz má zajistit nejen to, aby se ostatní účastníci řízení domohli svého práva (například poškozený nároku na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení), ale především naplnění principu legality, tedy že každý odhalený přestupek má být v souladu se zákonem „stíhán“ a potrestán.
Samotné zajištění právní existence obviněného nezaručí efektivní řízení (obviněný nemusí poskytovat nutnou spolupráci, nemusí splnit uložený správní trest ani uhradit způsobenou škodu nebo vydat bezdůvodné obohacení získané spácháním přestupku, exekuce může být rovněž neúspěšná), ale zajistí nutnou podmínku vedení řízení o přestupku, tedy existenci obviněného, což může mít význam též z hlediska vyslovení viny a uložení správního trestu a tím i společenského odsouzení pachatele. Zákaz však svými právními účinky může blokovat pouze soukromoprávní jednání právnické osoby vedoucí k jejímu zániku, nikoliv například rozhodnutí soudu o zrušení právnické osoby. Správní orgán zákaz nevydá, pokud by takový postup byl zjevně nepřiměřený vzhledem k okolnostem případu, například splnění potenciálních povinností bylo zajištěno zárukou za splnění povinnosti nebo by bylo možné vést řízení se správnímu orgánu známým právním nástupcem (z okolností je tedy zjevné, že účel řízení bude naplněn i bez tak zásadního zásahu do právního postavení obviněné právnické osoby). Správní orgán zákaz rovněž nevydá, pokud by právnická osoba byla obviněna pouze z bagatelního přestupku. Pokud tyto důvody nevydání zákazu nastanou až po jeho vydání, správní orgán vydaný zákaz zruší.“
Odborný článek je třeba zde.
Specifickou otázkou je tzv. nepřímé pachatelství podle § 13 odst. 3 zákona o přestupcích: Pachatelem je též fyzická osoba, která ke spáchání přestupku užila právnické osoby, která není za přestupek odpovědná. To už se ale dostáváme do hlubokých vod právní teorie a museli bychom si klást otázku, zda by byly podmínky pro odpovědnost fyzické osoby, třeba jednatele, splněny.
V komentáři se uvádí: „Nepřímý pachatel může pro své účely využít jedině právnickou osobu, která nebude (nemůže být) za předmětný přestupek odpovědná. Pokud by odpovědná byla, jednání fyzické osoby by se jí přičítalo, takže by nemohlo jít o nepřímé pachatelství fyzické osoby, ale přímé pachatelství osoby právnické (§ 20).“ Vzhledem k tomu, že většina přestupků je určena právě právnickým osobám, které je tudíž mohou spáchat samy (jako stavebníci – přece právě pro ně je vydáno územní rozhodnutí nebo stavební povolení, přičemž porušením jejich podmínek se mohou dopustit přestupku), asi se toto ustanovení zase tak často nedá použít.
S trestnou činností je to samozřejmě složitější, ale na takové blbosti si snad dá každý rozumný podnikatel vážně dobrý pozor.