Vážený Nejvyšší správní soude,
Tvoje judikatura k územním plánům – opatřením obecné povahy nás provází mnoho let. Byla po právu považována za propracovanou a odbornou, možná snad architekti, jejichž nezákonné plány jsi rušil, často skřípali zuby a plivali po těch nevědomých právnících. Srdce každého právníka, který se územním plánováním zabýval, ale zaplesalo, při čtení vybroušených argumentů. Obce musely řešit každičký drobný detail a musely promýšlet, jak bude jejich územní plán vypadat a dumaly spolu s advokáty a urbanisty nad tím, jestli řešení, které by tak potřebovaly k ochraně zájmů svých obyvatel (třeba omezení obří developerské výstavby proto, že není dost míst v mateřské a základní škole), nepovede k přílišnému omezení vlastníků. Nedej bože, aby obec udělala nějakou procesní chybu! To by totiž mělo téměř automaticky za následek zrušení onoho nepovedeného opatření obecné povahy. Přesně tak to u Tebe, milý Nejvyšší správní soude chodilo. Soudní přezkum územního plánu je postrachem každé starostky a každičkého starosty.
Jenže teď přišel zlom. Zjistili jsme, že všechno, co se víc než 15 let cizelovalo, zmizelo. Neplatí už žádná pravidla pro přijímání a přezkum opatření obecné povahy. Představuji si, že územní plánování se bude pro příště dít následovně:
V jedné obci vládne pevnou rukou starosta, který se doslechl, že je strašné sucho a mění se klima planety, za což můžou lidé, kteří nechtějí přijmout svojí odpovědnost za ochranu druhých, natož zeměkoule. Protože starosta sám nejlíp ví, že sucho a klimatické změny se porazí jen omezením lidské svobody a pošlapáním práv, nelenil a vyhlásil stav klimatické nouze (ostatně, doporučuje to OSN a nebude první ani v rámci ČR). Vyhlášeno je na neurčito, dokud se klima nevrátí do té správné podoby, ideálně do stavu před dobou ledovou. Aby dosáhl svých cílů, přijal nový územní plán. Zastupitelů se na názor neptal, je přece stav nouze a žádná pravidla neplatí. Důležité je zachránit zranitelné a planetu.
Svoje kroky starosta opřel o názory vědců, kteří říkají, že klimatické změny ohrožují lidské zdraví a zabijí moc lidí, takže je úplně v pořádku, co od tohoto okamžiku udělá. Argumenty ani diskusi nepotřebuje.
Starosta s okamžitou platností od 00.00 následujícího dne zrušil veškeré zastavitelné plochy v obci a zakázal cokoli budovat. Důležitá je zeleň! Vlastníkům zakázal chodit na pozemky a každému přislíbil kompenzační příspěvky za to, že pozemky nechají ladem.
Všechny existující stavby starosta přikázal do dvou měsíců přestavět na „nulové domy“ (to jsou ty, které jsou zapuštěny do okolního terénu a vůbec, ale vůbec neškodí přírodě) s tím, že když nebude přestavba realizována, budovy na náklady vlastníka nechá strhnout.
Dalším opatřením obecné povahy, k jehož vydání sice neměl žádné zákonné zmocnění, ale když je ta nouze, je to přece fér, zakázal všem, aby opouštěli hranice svých pozemků. Každý obyvatel oné vísky směl jít jen 2x týdně nakoupit povolené základní potraviny do místního obchodu podle předem daného rozvrhu. Termíny se rezervovaly online a byl zaveden přídělový systém, aby se neplýtvalo. Zakázán byl prodej potravin, které mají extrémní dopad na klima: namátkou šlo o mandle, mléčné výrobky, maso, avokáda, banány, rýži, čokoládu, zeleninu… lidé většinou odcházeli s balíčkem mouky a krabičkou margarínu.
Prodej piva (a alkoholu vůbec) nebyl dovolen, protože na výrobu 1 litru piva se spotřebuje asi 5 litrů vody. Koupit si kávu do kelímku nepřicházelo do úvahy. Pokuty za takový zločin se šplhaly do milionů. Vždyť kelímky nejsou recyklovatelné a na jeden jediný šálek kávy se spotřebuje 140 litrů vody! Klima! Zdraví! Lidé umírají!
Starosta dalším opatřením zakázal ježdění autem (stejně ale nebylo kam v zákazu vycházení) a topení tuhými palivy, neboť na znečištění ovzduší zemře v ČR ročně předčasně 10. 000 lidí. Heslem dne se stalo: „Když chodím pěšky, chráním Tebe!“ Nad radnicí se objevil naléhavý žlutočervený transparent: „Pomáhej zdravotníkům, zahřej se pod peřinou!“
Na základě dalšího opatření se každý občan musel zaevidovat na úřadě a byla mu změřena uhlíková stopa. Jen ti, kdo měli skutečně nízkou uhlíkovou stopu, která nijak nezatěžovala planetu, dostali zelený průkaz, díky kterému mohli alespoň občas vyjít do okolní přírody, kde ale policie kontrolovala jejich pohyb, aby se nedostali mimo dvě povolené cesty. Na zelený průkaz nemohla dosáhnout žádná rodina s dětmi, protože děti jsou obecně strašně nebezpečné pro ostatní a rození nových lidí, kteří ničí planetu, bylo automaticky považováno za počin proti společnosti.
Když někdo poukázal, že taková opatření jaksi nevedou k cíli a že v jejich důsledku dojdou obci peníze, že se lidé nedostanou k lékaři a postupně se u nich začínají projevovat důsledky mnoha zanedbaných nemocí, že nemohou pracovat a živit svoji rodinu, když nejsou držiteli zeleného průkazu, že děti nemohou opustit zahradu, protože jsou automaticky považovány za největší škůdce a chození do školy nespadá pod výjimky, že nikdo ani neví, co se děje se starými lidmi, kteří zůstali odříznuti od světa ve svých domovech, byl označen za dezinformátora a za člověka, který je bezohledný a nedokáže se na chvíli omezit. Vždyť co to komu udělá, když zůstane ještě 14 dní doma!