Ano, ano, slíbila jsem a nedodržela, když já si nemůžu pomoct, nezlobte se Jak mne něco napadne, pořád na to myslím a musím se toho zbavit. Můžete být ještě rádi, že kupř. se svými opravdovými strachy a bolestmi obtěžuju jen Davida, to byste teprve viděli tu myšlenkovou smršť! Někdy si říkám, jestli bych doopravdy neměla nárok na život bez roušky, protože jsem svým způsobem úplně šáhlá ženská – nedokážu přestat myslet – v hlavě mi to šrotuje po probuzení, před usnutím, v noci, když jdu na záchod a nechtějte vědět kdy ještě. To nechce vědět ani David.
Ale k věci. Už pár dní se mi líhne v mozkových závitech jeden nápad. Davidovi se to sice úplně nezdá, což není obvyklé, jinde nad tím, co vyplodím, jásá, ale já si za tím stojím! Vycházím z následujícího:
Pořád se mne ptáte, co s tím, když škola nepustí dítě „v karanténě“ do školy. Trestním oznámením se, jak víte, docela vysmívám, je to k užitku jak žábě kudrlinka. Protože ale nechci zůstat netečná, hledám cesty. Proto jsem dospěla k závěru, že by bylo možno školu žalovat v civilním řízení za to, že bez zákonného podkladu (nemá k dispozici skutečné rozhodnutí KHS a NSS jasně potvrdil, že karanténa bez rozhodnutí je nezákonný zásah ze strany KHS) omezuje přístup dítěte ke vzdělání. Tím, že škola znemožňuje účast žákovi na vzdělání, aniž by k tomu měla zákonný podklad, se podle mého dopouští rovněž nezákonného zásahu (ale jiného, než KHS).
Pokud by se dítě rozhodlo školu žalovat za to, že mu neumožňuje pobývat ve škole, aniž by k tomu byla oprávněna na základě správního rozhodnutí (nebo spíše opatření obecné povahy vydaného KHS), ale jedná jen na základě jakési SMS či podivného e-mailu, muselo by na ni podat civlní žalobu. Muselo by tedy žalovat (popř. snad i zákonný zástupce) přímo školu. Jednalo by se zřejmě o zápůrčí žalobu (ale já nejsem občanskoprávník, dělám územní plánování a opatření obecné povahy, na to mám i Ph.D.).
To je samozřejmě první háček – lidé, kteří se na nás obrací nechtějí jít proti škole. Jsou ale situace, kdy to prostě nejde jinak – život, to jsou odvážná rozhodnutí. Druhý háček pak spočívá v tom, že hrozí, že v civilním řízení dítě (rodič) neuspěje. Pak bude muset škole hradit náklady na advokáta, což může být v prvním stupni třeba do 10. 000,-, jak odhaduju.
Já sama si myslím, že by se to zkusit rozhodně mělo! Přeju těm, kdo budou mít odvahu hledat nové cesty, aby byli úspěšní!