Kdybych ještě stále věřila učitelům a měla dítě ve škole, asi bych se jako čert kříže bála telefonátu/SMS/e-mailu o tom, že se ten nebohý tvor, můj potomek, setkal s někým pozitivně testovaným na nejděsivější nemoc ze všech prostřednictvím naprosto nevypovídajícího testu (ideálně očkovaným učitelem). Znamenalo by to, že bude dítě 14 dní doma bez nároku na výuku. Ne že by to byla popravdě škoda, ve škole se učí vážně děsně, ale v ten daný okamžik by mne to třeba i štvalo. Co bych dělala?
- K smrti nesnáším telefonování. Ale doopravdy strašně, a to dokonce i s blízkými lidmi. Přesto by mne asi neminul rozhovor s nějakou skvělou dámou z KHS, protože jak již víme, SMS ani e-mail nejsou žádným závazným rozhodnutím o karanténě. Při tomto rozhovoru musí zaznít, že jsem nedostala žádné správní rozhodnutí o karanténě. To KHS musí vydat. Jinak je dítě v karanténě prakticky dobrovolně. Předpokládám, že by se mi ta dobrá úřednická duše snažila vysvětlil, že jsou tam s Máňou jen dvě, že je toho moc, že neví, kam dřív skočit a na vypisování nějakých lejster nemá čas. Pak by mi možná, jak mi někdo psal, řekla, že to rozhodnutí NSS, na které se odvolávám, stejně není pravomocné (samozřejmě je). Rozhovor bych proto ukončila sdělením, ať si nastuduje judikaturu, podle které je povinna postupovat. Pak bych řekla, že tedy očekávám řádné doručení rozhodnutí skrze datovou schránku (kdybych ji neměla, tak skrze poštovního doručovatele nebo policií).
- Kdyby po mne hygienická madam chtěla informace o očkování či dřívějším pozitivním testování dítěte, sdělila bych jí je, neboť je to povinnost v rámci tzv. epidemiologického šetření. Nesdělovala bych ale nic, co by mohlo případně vést k stíhání pro přestupek. Takže skutečně jen zcela minimalistické informace – očkování ne, test ne. Na shledanou a čekám na dopis.
- Díky výše uvedenému se domnívám, že by děti nemusely čučet zavřené doma, protože by prostě a jednoduše nebyly v karanténě. Výše uvedený potup bych si samozřejmě mohla dovolit, protože nepotřebuju žádnou karanténní OČR. Kdo ano, tak by asi měl přistoupit na dohodu s KHS a předstírat, že karanténa byla na dítě uvalena řádně. To znamená i jít na testy.
- Vím, že nejhorší problém je, že dítě nesmí do školy. Toho se ale jen tak nedomůžete. Rozhodně nepomůžou trestní oznámení a podobné šaškarády. Jediná možnost je podle mne žalovat, a to jednak školu v civilním sporu, a jednak proti nezákonnému zásahu ze strany KHS, která měla školu „uzavřít“ řádným rozhodnutím (opatřením obecné povahy), což nepochybně neučinila. To všechno je ale na dlouhé lokte.
Moje jediná rada proto zní: nenechte se uvalit do krantény, požadujte pro dítko správní rozhodnutí. Než ho vydají a doručí, bude oněch nešťastných 14 dní dávno za vámi. nevyplňujte žádné online formuláře, nic. S KHS spolupracujte, ale minimalisticky. Pokud na to máte chuť, odvahu a peníze, suďte se se školou, že nezákonně (neměla rozhdonutí a nebránila se) znemožnila dítěti chodit do školy. Žalovat lze školu i za to, pokud by zdrojem nákazy byl očkovaný učitel, že ač věděla, že očkovaní mají stejné virové nálože, neučinila žádná opatření, aby se dítě nenakazilo či nesetkalo s nakaženým. Dále se lze bránit podle mého názoru žalobou na nezákonný zásah proti postupu KHS, kterým „zavřela“ školu. Cesty jsou, ale dlouhé.
K každém případě ale budete mít dítě 14 dní doma, nejspíš i bez distanční výuky. Žádné okamžité řešení totiž není, leda byste dětem dopřáli ten luxus, aby nemuseli v těch příšerných boudách trpět a nudit se a ztrácet drahocenné roky života. Tím, že bychom režimu děti nedávali k dispozici, by se nejspíš leccos změnilo. Dokud mu je dávat budeme, tak holt neseme následky.