Právě zpracovávám plné moci pro žalobu na odškodnění za nezákonně nařízené náhubky. Zaujal mne přitom jeden fakt, který snad bude zajímavý i pro vás: roky narození žalobců – omlouvám se předem za generalizaci a stereotypy a já nevím za co, prostě za všechno.
Samozřejmě tu mám před sebou generaci svých rodičů (1950-1965) a pár (ale vážně jen pár) dvacetiletých mlaďochů, za které jsem extrémně vděčná (mám totiž pocit, že těm je to nejvíc jedno, mají snad větší ochotu se přizpůsobit než důchodci). Suverénně nejvíc přišlo plných mocí od Husákových dětí – lidí, kteří mají v občance datum narození s roky 1970 – 1979. Neumím si to vysvětlit, nejsem sociolog. Nicméně jsem ráda, že moji vrstevníci jsou takoví bojovníci. Vlilo mi to energii do žil!
Krom dat narození mi radost udělalo ještě něco jiného – místa, kde žijete. Vždycky mne překvapí, kolik vesnic s romantickými názvy se v naší republice skrývá. Víte, já nemám ráda moře, lítání letadlem mi absolutně nic neříká (při cestě do Španělska jsem se dokonce při přistávání v Maláze nad horami málem rozbrečela, když pilot prudce klesal, takový jsem já hrdina). Mně se líbí Česko. A teď, když doufáme, že se přestěhujeme do nějaké polorozpadlé usedlosti, si s chutí představuju, jak dobře se vám v těch malebných vískách asi žije. Vidíte – mně k radosti stačí i ťukání dat do excelu. Jsem vcelku nenáročná žena. (Dnes mi David kupř. udělal radost tím, že dětem našel na ulici u plotu dva vyhozené stoly. Když ho bývalý majitel viděl z okna, jak se s tím lopotí, přihodil patrovou postel a skříň – a pak že se zázraky nedějí na počkání – apartní nábytek bychom měli, už nám chybí jen ten dům!)