„Hrdinná zdravotnice“ aneb když se považujete za poloboha

Dnes jsem málem spadla ze židle, když jsem po delší době otevřela Seznamzprávy. Jeden z nejvytrvalejších šiřitelů covidího strachu, pan Gibiš, napsal další článek o hrdince první linie – zdravotní sestře Barboře Tomšů. Asi bych to celé přešla s tím, že bych měla na chvíli zkažený den z člověka, který ze sebe dělá, jako mnoho jiných lékařů a sester, poloboha, a přitom je mu evidentně jedno, jaké strašné dopady tohle všechno bude mít, mj. na zdraví lidí, protože jinak by musel vystupovat proti vládní šikaně a ničení společnosti. Pak jsem ale zabrousila do diskuse, kde jedna z uživatelek psala, že je to Gibišova favoritka a že je to stará známá mediální hvězdice. To mne zaujalo, protože celý fenomén zdravotníků nabádajících nás, prosté hloupější občany k zodpovědnosti a k tomu, ať to ještě 14 dní vydržíme, mě zajímá (protože mi nedává žádný smysl, proč bych je měla poslouchat a kde berou tu drzost se takto vyjadřovat a že se vůbec nestydí).

Zdroj: Printscreen Lidovky.cz

Začala jsem tedy hledat a narazila na to, že paní Tomšů se ve své roli vyčerpané vševědoucí kovidové bohyně, která se obětuje ve prospěch vyššího blaha, doslova rochní. Mají-li to tak i jiní zdravotníci (učitelé a já nevím kdo z těch všech udatných zachránců lidstva), pak pámbů s námi. Tohle je fakt málem prohraná bitva, protože celá lež je příliš obrovská a příliš prorostlá do celé společnosti. Níže nabízím perly oné zdravotní sestry, přičemž doufám, že to není ani myšleno vážně a že jde jen o mediální stylizaci.

Pokud ale nejste tak morálně otrlí jako já a fandíte bílým plášťům v boji s covid, tak nečtěte dál a raději jim kupte nějaký vitamínky, ať ten zápas o zrno, pardon, s covidem vyhrají!

Pozor, připravte si kapesníky, u tohodle nezůstane jedno oko suché!

„Už asi navždycky si budu pamatovat moment, kdy jsme vyloženě ukecávaly s paní doktorkou jednu pacientku, aby se nechala zaintubovat, s tím, že jsme jí říkaly: Na pár dní vás uspíme, abyste si odpočinula a ty plíce měly čas se zahojit. Říkala jsem jí: Všechno bude v pořádku, nebojte se. Držela jsem ji za ruku, hladila ji. Přitom jsem se kousala zevnitř do tváře, jen abych nezačala brečet, protože jsem věděla, že v tu chvíli jí lžu.“

To je hodně zajímavý styl získávání informovaného souhlasu pacienta, co?

„Myslete na to, že Vánoce budou i za rok. Pokud nakazíte babičku, dědečka nebo někoho rizikového, tak se už dalších svátků dožít nemusí.“

Mé babičce je 82 let. Vánoc 2021 se nemusí dožít tak jako tak – ale jistě bude radši, když už do smrti neuvidí pravnoučata.

„Když jsem po jedné noční odcházela, loučila jsem se s pacientem, který byl na kyslíku, měl vysoký průtok do nosu. S úsměvem, i když unaveným, ale úsměvem se se mnou loučil. Když jsem ten samý den večer přišla na další noční, byl uspaný, intubovaný a v pronanční poloze na břiše.“ To je často poslední krok, kterým se snaží lékaři na jednotkách intenzivní péče své pacienty zachránit. „Bylo mi z toho do breku,“ říká Tomšů.

Já nevím, školy na to nemám, ale řekla bych, že zdravotníci by tak nějak měli vědět, že nemoc a smrt existují a neměli by být nervově labilní.

„Proč mají takový přístup k nemoci Pirk, Ludvík, Šmucler? Proč má takový přístup spousta lidí? Nechápu to. Lidé i od lékařských kapacit slyší, že to je chřipečka. Jak si to pak mají přebrat?“

Teda – od sestry bych čekala, že aspoň tuší, co je chřipka za nemoc a že má na svědomí miliony životů.

„Neblbnout, snažit se opravdu nosit ty roušky, dodržovat dezinfekci rukou, hygienu,“ doporučovala, spolu s tím, aby se lidé potkávali bezpečně, tedy venku a v malém počtu lidí a s rouškami. Postěžovala si, že na to spousta lidí kašle. V lednu také řekla, že je pro zdravotníky nepředstavitelné, že by takto museli pokračovat ještě 3 měsíce.

Kdo ještě nemá dost, může sledovat Barboru Tomšů na jejím Twitteru. Tam asi bude o zábavu postaráno vždy. Jako žena jsem ráda, že nám tu zdravotnickou totalitu nebudují jen postarší muži jako Hořejší, Kubek nebo Flegr, jak si často stěžuju. I ženy musí přiložit ruku ke společnému dílu!