Dnes jsem po delší době zabrousila na Českou justici. Zaujaly mne tam dvě věci, ale napíšu jen o případu jakéhosi Gruzínce, který trpí kdejakou nebezpečnou nemocí a dožaduje se azylu, aby se u nás mohl léčit. Na České justici se píše:
Podle žalobce se ministerstvo vnitra rovněž nezabývalo pronásledováním skupiny osob s AIDS v Gruzii: „Osoby trpící onemocněním AIDS představují sociální skupinu, která je v zemi původu žalobce pronásledována a které často bývá znemožněn přístup ke zdravotním službám. Jejich osobní informace (o tom, že jsou nakaženými) jsou předávány třetím osobám. To následně vede k útokům na jejich osobu. Na podporu svých tvrzení žalobce odkázal na několik internetových článků,“ cituje Krajský soud v Praze odkaz Gruzínce k dřívějšího rozhodnutí NSS.
Myslím, že by měl v ČR požádat se stejnou argumentací o azyl někdo z Franice, kdo je nucen k povinnému očkování, ke sdělování osobních informací o zdravotním stavu třetím osobám, vystaven útokům a pronásledován kvůli příslušnosti k sociální skupině neočkovaných. Soudy se evidentně míní z podobných argumentů málem počurat blahem a dají vám za ně cokoliv.
Krajský soud v Praze, který se věcí zabýval, mj. v části rozhodnutí věnovanému posouzení věci dále uvedl:
„Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2012, č. j. 62 Az 4/2010-59, a na něj navazujícího usnesení NSS ze dne 7. 11. 2012, č. j. 6 Azs 25/2012-19, mohou osoby trpící onemocněním AIDS tvořit sociální skupinu ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť se jedná o skupinu osob, která se vyznačuje objektivně společnou charakteristikou, kterou společnost takto vnímá. Touto charakteristikou je právě onemocnění AIDS (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004-60).
Soud se s těmito judikatorními závěry ztotožňuje a konstatuje, že osoby trpící onemocněním AIDS mohou představovat sociální skupinu ve smyslu § 12 písm. b) zákona. K argumentu žalovaného, že se žalobce o svůj zdravotní stav nemusí dělit s jinými osobami, čímž předejde pronásledování, soud uvádí, že jednak žalobce tvrdí, že tato informace je v Gruzii poskytována třetím osobám bez souhlasu pacientů, jednak zde žalovaný směšuje otázku příslušnosti k sociální skupině s otázkou samotného pronásledování.
V napadeném rozhodnutí se žalovaný příslušností žalobce k uvedené sociální skupině nezabýval, a to i přesto, že i pouhá příslušnost k určité sociální skupině může být postačujícím důvodem pro udělení azylu (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004-60). Je nicméně nezbytné, aby žalobce sám uvedl skutečnosti, které představují jeho odůvodněný strach z pronásledování. Žalobce v průběhu správního řízení sice neuvedl ničeho, co by mohlo vypovídat o jeho pronásledování v zemi původu právě pro jeho příslušnost k dané sociální skupině.
Tvrzení uvedená v žalobě, ke kterým byl soud povinen přihlédnout (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 4. 10. 2018, C-652/16, Ahmedbekova, a bod 10 tohoto rozsudku), však obsahují skutečnosti týkající se postavení osob trpících onemocněním AIDS v zemi původu žalobce a mohou tedy představovat jeho tvrzení stran důvodnosti obav z pronásledování. Tvrzení žalobce tak obsahují soubor indikátorů vedoucích k možnému (nikoliv však nutnému) závěru, že by mohl být pronásledován z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný však tyto skutečnosti žádným způsobem nezjišťoval, na postavení osob trpících onemocněním AIDS jako sociální skupiny v zemi původu žalobce se blíže během pohovoru nedotazoval a učinil prostý závěr, že žalobce neuvedl skutečnosti vypovídající o jeho obavě z pronásledování kvůli azylově relevantním skutečnostem. Za této situace soud považuje napadené rozhodnutí v rozsahu neudělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.„
Celý rozsudek z letošního června zde.
Může mi prosím někdo vysvětlit, proč je problém, že se o tom, že onen nebohý Gruzínec trpí AIDS a všemi možnými druhy žloutenek, dozví třetí osoby? Proč by k tomu mělo ministerstvo při posuzování nějaké žádosti o azyl přihlížet? Je přece novým normálem, že je KAŽDÝ povinen sdělovat zcela veřejně všechny informace o zdravotním stavu, a to dokonce u banální nemoci typu covid se smrtností pouhých 0,15%. Proč by to pak nemělo být samozřejmé u hepatitidy a u AIDS, proboha živýho? Vždyť dnes hlásí každý, zda je očkován, nebo musí ukazovat test, děti bez toho nesmí do školy, lékaři vás neošetří, nesmíte pracovat, za chvíli si možná ani nekoupíte potraviny, když všechno bude jen pro očkované nebo řádně laboratorně otestované.
Tak proč máme chránit někoho a poskytovat mu léčbu na naše náklady, kdo prostě jen musí doma u lékaře přiznat, že trpí tak nebezpečnou nemocí, jako je AIDS nebo žloutenky a možná, že kvůli tomu nebude mít zrovna snadný žití, do prkenný vohrady? Že bychom tu měli nějaký dvojí metr? Nebo snad chtějí soudy říct, že ti, kdo odmítají sdělit informace o svém zdravotním stavu ohledně covid snad nejsou pronásledováni? Ehm, ehm.