Říkala jsem si, že když jsem dnes ve prospěch svobody odhalila víc než jsem si kdy myslela, že světu ukážu, budu moct strávit klidný večer u šití a sledování nejdepresivnějšího českého seriálu plného strašně zlých až psychicky nemocných postav „My všichni školou povinní“, abych si připomněla, proč že jsem se radši rozhodla pro domácí vzdělávání. Shodou okolností se ke mně dostal jeden nepěkný článek od jakéhosi postaršího šmakouna Marka Kerlese z Info.cz. Názory redaktora, které se urputně snaží vnutit i zpovídanému náměstkovi ministerstva školství, jsou snad příšernější než vystoupení Josefa Větrovce v roli uvědomnělého školského pohlavára a aktivního člena KSČ ve výše zmíněném seriálu, kterému se tak odvážně postavila hrdinná ředitelka Martínková.
Když jsem si dočetla část, která je dostupná zdarma, chvíli jsem šokovaně seděla, že je mezi námi přítomno skutečně takové zlo zosobněné v panu Kerlesovi. Taková koncentrovaná nenávist, touha po ublížení těm, kteří se dle jeho vidění odmítají podvolit, po zglajchšaltování, po zadupání svobody lidského ducha, po „sériové výrobě“. Bylo mi hodně smutno z toho, že si český národ žádnou svobodu a volnost ve skutečnosti „nevycinkal“. Žili jsme jen v takové iluzi… posuďte sami, co je ještě možné. Pozor ale, nečtěte raději před spaním, tu chybu jsme udělala já (masochisticky jsem si zaplatila možnost dočtení celého toho hnusu, tak kdybyste chtěli, sdělím více).
Pan redaktor celý rozhovor uvedl tím, že údajně v Rakousku či Německu tvrdě postihují drzé lidi, kteří se nechtějí podvolit covidí diktatuře, děti berou na domácí vzdělávání, a přitom si haranty nenechají doma ve sklepě, ale domluví se s pár jinými rodiči a SPOLU si klidně založí „ilegální“ školu. Pan Kerles by si evidentně moc přál, aby i u nás na takové výtržníky dopadla ruka zákona. Ocituji zde jeho otázky, které se zaujetím maniaka stále dokola klad vyslýchanému úředníkovi (jeho odpovědi jsou kupodivu normální a místy i příjemné, volba zpovídaného se tedy „komunistovi“ moc nepovedla).
Už dříve jste potvrdil, že i v Česku se děti, odhlášené ze školní výuky, učí v některých případech ve skupinách podobným klasické škole. Proč tedy Česká školní inspekce nezasahuje proti takovým ilegálním školám podobně, jako to dělají úřady v sousedním Rakousku a Německu?
My ale přece nemluvíme o individuálním vzdělávání, ale o tom, že řada rodičů využívá nebo zneužívá tento institut k přesunu svých dětí do škol a učebních skupin, stojících úplně mimo školský systém. K čemu jsou přísné předpisy pro domácí výuku, když pak dítě může vyučovat prakticky kdokoliv?
Znovu se ale vrátím k situaci, kdy rodič na jednu stranu z nějakých zákonem stanovených důvodů přesvědčí stát, že pro jeho dítě je lepší domácí výuka a pak tuto výuku stejně svěří někomu jinému, navíc ve skupině. Vám to nepřijde jako paradox?
Dobře, ale rodič při žádosti o domácí výuku, kterou povoluje ředitel příslušné školy, musí zároveň doložit přesný důvod toho, proč by se jeho dítě mělo učit doma. Oficiálně může jít například o výjimečné nadání nebo psychické onemocnění či, a to je důležité, fobii z pobytu ve školním prostředí. Pak je tedy divné, když rodiče dítě s potvrzenou školní fobií vezmou a přesunou ho do jiné školy třeba někde „ve sklepě“. To vám nepřijde jako rozpor?
Vraťme se ale k těm takzvaně ilegálním školám. Vy říkáte, že stát prakticky nemá páky na to, jak tyto školy zakazovat nebo nějak postihovat jejich zakladatele. V Rakousku a Německu k tomu ale využívají třeba stavební zákon, který nedovoluje zřídit učebnu s více lidmi, aniž by k tomuto účelu byl prostor zkolaudován a vyhovoval hygienickým i požárním předpisům. Proč to nejde u nás?
To ale jde? Myslím provozovat v Česku se souhlasem inspekce školu, aniž by měla oficiální státní souhlas? Byť jen po určitou dobu…
Stále ale nerozumím tomu, proč v Německu, Rakousku i Švýcarsku úřady považují ilegální školy za vážnou hrozbu pro společnost a aktivně proti nim vystupují, zatímco v Česku, jak se zdá, je přístup k těmto školám mnohem benevolentnější.
Prezident asociace německých učitelů burcuje proti covidovému rozmachu ilegálních škol i tím, že takový rozmach může v době pandemie podkopávat základy současné demokratické společnosti. Rodiče ve snaze uchránit své děti před proticovidovými opatřeními podléhají svodům různých esoteriků, náboženských fanatiků, radikálů a obecně lidí, kteří tvrdí, že jejich děti naučí v takzvaně svobodných školách novému způsobu myšlení. Vy se takové hrozby neobáváte?
Ano, ale i v Německu hovoří zástupci učitelských asociací o časované bombě, vyplývající z toho, že počet takzvaných ilegálních škol kvůli odporu proti covidovým opatřením razantně roste. I v Česku během pandemie stoupl počet žáků přihlášených k individuální výuce o 50 %. Neměl by to být důvod minimálně k jakési předběžné opatrnosti a přehodnocení výhod systému individuální výuky?
No a není právě covidová krize vhodnou dobou k tomu, aby stát dosavadní systém individuálního vzdělávání znovu přehodnotil?
Někteří ředitelé škol, s kterými jsem mluvil, ale upozorňují na velmi častý rozpor mezi tím, co chce rodič žádající o domácí výuku své ratolesti a přáním dětí. Ty v mnoha případech nesouhlasí s tím, aby se učily doma nebo docházely do nějaké uzavřené skupiny, raději by byly s kamarády v klasické škole. Nezdá se vám tedy, že někteří rodiče prostřednictvím svého postoje vůči „covidu“ nadřazují svůj zájem nad zájmy dítěte? Neměl by i z těchto důvodů stát mnohem pečlivěji vážit, komu domácí výuku povolí a komu nikoliv?