Na každý druhý čtvrtek v měsíci se hodně těším. Hodně. Koná se totiž naše pravidelné setkání s přáteli svobody. Musím říct, že je to čím dál lepší, protože se více známe, rozumíme si a já sama jsem se naučila větší pokoře k názorům, které mi třeba tak úplně nejdou pod vousy a nesnažím se, aspoň doufám, tolik ostatní přesvědčovat o své jediné svaté pravdě.
Milí přátelé, moc si vás vážím a děkuju, že s vámi můžu trávit čas. Jsou to jedny z nejkrásnějších chvil, které na tomto světě mám, protože se cítím jako s opravdovou rodinou. Každý druhý čtvrtek v měsíci je mi prostě na pár hodin sakra dobře.
Těším se zase příště! Moc. (Jen tedy nevím, jak to bude, jestli se nesejdeme až první čtvrtek v novém roce, ale dám včas vědět). Za 14 dní bych s vámi sice mohla oslavit své čtyřicátiny, ale chápu, že mnozí už se mnou jednak slavili na mém předběžném dýchánku, druhak pak ne každý má čas na konci roku na nějaké nesmysly. To už vím ze základní školy – na ty, kdo mají narozeniny mezi Štědrým dnem a Silvestrem není dost času, protože se slaví zajímavější věci. A to je dobře, ego se aspoň trochu pocvičí.
P. S.: Díky moc, že se můžeme setkávat tam, kde se potkáváme. A děkuju za dárky, potěšily a pobavily a inspirovaly. A ten sirup, co jsem připravila já, to je toto, kdybyste náhodou nevěděli, co to přesně má být a jak to použít. Prostě k radosti.