Už rok jsme svědky toho, že si hygieny dělají doslova do písmene co chtějí, a lidé poslouchají jak zmlácení pejsci uvázaní na velmi krátkém řetězu. Jedním z příkladů nehorázného jednání hygieniků je zavírání lidí do domácího vězení (pardon, karantén) bez toho, aby bylo vydáno pořádné správní rozhodnutí. To stejné platí pro testování – lidé se podrobují PCR testování jako šílení a stačí k tomu málo: SMS nebo telefonát od nějakého nekňuby, který řekne, že volá za hygienu a že jste byli prý v kontaktu s nějakou nakaženou osobou.
Je přitom zjevné, že k závažnému zásahu do osobní svobody může dojít jen na základě postupů, které zná zákon. Ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví jasně vyplývá, že je možné nařídit karanténu nebo testování jen rozhodnutím nebo tak může učinit specifickým úkonem lékař. My to říkáme už rok a teď to konečně potvrdily soudy.
Je až bizarní, že se v případě, který dnes řešil Krajský soud v Brně zástupce hygieniků snažil tvrdit, že vlastně nikomu nic nenařizovali, že dotyčného jen informovali. Jasně. To, že k této informaci připojili výhružku pokutou nebo policií, když by třeba někoho napadlo se karanténě či testu nepodrobit, to už asi nebylo důležité.
Samozřejmě, my přece děláme všechno dobrovolně, protože se tak moc bojíme o životy cizích lidí. Dobrovolně nasadíme náhubky, dobrovolně zničíme živnosti, dobrovolně zamezíme dětem ve vzdělávání a obereme je o kroužky. Dobrovolně zchudneme a zadlužíme další generace. Dobrovolně si zničíme zdraví a zabijeme ty, kterým se nedostalo a nedostane včas léčby. Dobrovolně se naočkujeme a dobrovolně odevzdáme svobodu do rukou státu. Chráníme. Na úkor všeho a všech.
Je zajímavé, že kromě toho brněnského, který dnes rozhodoval o případu klienta, kterého zastupujeme my, téměř současně o nařizování karantén rozhodoval i Městský soud v Praze (ano, kupodivu ten Městský soud v Praze, který jinak drží vládu zuby nehty nad vodou). O případu psala Česká justice.
Pražští soudci potvrdli, že hygieny nesmí nařizovat karantény jek tak mýrnyxtýrnyx, ale musí svoje rozhodnutí řádně odůvodnit. Soud dle České justice řekl:
„V odůvodnění žalovaného však není uvedeno, jak dospěl žalovaný k závěru, že byly splněny podmínky pro uložení karantény, není v něm specifikováno nic bližšího, o jaký kontakt mělo jít, jestli onemocnění bylo prokázáno tak, že osoba podezřelá z šíření nákazy byla pouze pozitivně testovaná bez příznaků (v daném případě tak nelze ještě mluvit o onemocnění), a kdy se tak stalo, nebo zdali došlo ke kontaktu s osobou, která měla rovněž příznaky onemocnění a o jakou cestu přenosu se jednalo.“
Důležité je, že soud potvrdil, že nařízení karantény vážným zásahem do lidských práv.
„Takový zásah do ústavně zaručených práv ze strany orgánu ochrany veřejného zdraví proto vyžaduje, aby odůvodnění jeho rozhodnutí o nařízení karantény obsahovalo všechna zákonem požadovaná skutková zjištění, na základě kterých orgán veřejného zdraví nařizuje karanténu. Nelze souhlasit s žalovaným, že ochrana osobních údajů osoby, která mohla být potenciálně šiřitelem nákazy, opravňuje orgán veřejného zdraví, aby se uchyloval k obecným formulacím, jako tomu bylo v projednávaném případě… Soud v té souvislosti zdůrazňuje, že v rozhodnutí nesmí být uvedeno, právě s ohledem na ochranu osobních údajů osobní údaje osoby podezřelé z šíření nákazy, tyto skutečnosti musí být vedeny v oddělené části spisu vyloučené z nahlížení, ale všechny ostatní skutková zjištění, na základě kterých dospěl správní orgán o nezbytnosti uložit karanténní opatření rozhodnutí, musí rozhodnutí obsahovat“.
Tento článek ani rozhodnutí se netýká testování nařízeného mimořádnými opatřeními. Jde o testování nařizované KHS na základě kontaktu.