Dnes mi jeden pán napsal, že můj článek se objevil na jednom webu, který by mnozí označili za dezinformační. Já osobně tyhlety divnoweby nesleduju, ale je mi jasné, že pro mne není žádnou ctí, když kradou a bez dovolení přetiskují moje věci. Stejně jako pisatel e-mailu si ale myslím, že podobné informační zdroje rozhodně nemusí mít bohulibý účel a když o někom píší, může to znamenat jeho diskreditaci. Jenže co s tím já zmůžu?
Konkrétně mi dotyčný poslal odkaz na AC24, ale to je jen jedna z mnoha krádeží.
Už dlouho se bavím tím, že jeden z nejčastějších „odkaz“ na můj web je z něčeho tak strašlivého, jako je jakýsi web NWOO. Jestli nemáte dobrý žaludek, tak se tam radši ani nedívejte.
O tom, že je dosti nebezpečné, když dezinformační weby přebírají to, co píšete, bez toho, že vy s tím souhlasíte, se přesvědčilo pár lidí, kteří se dostali do hledáčku „mimořádně užitečné nevládky“ – Evropských hodnot. Ti neměli jiný argument k diskreditaci názorového oponenta, než právě to, že na dotyčného odkazovaly weby typu AC24.
Celou trapnou akcičku tohoto spolku (se kterým byl bohužel můj praštěný manžel kdysi dřív, když se ještě zdálo, že mohou být Evropské hodnoty snad i užitečné, spojený), můžete sledovat zde.
Nevím, jak se má člověk vyhnout tomu, aby ho nevykrádaly dezinformační weby, a nevím, jak zařídit, aby lži nešířily spolky typu Evropské hodnoty. Tak si říkám, že na všechny podobné vykuky prostě hodím bobek a budu dál dělat to, co považuju za nejdůležitější.