Zase jsme v e-mailu našla nějakou pozvánku na demonstraci. Prosím vás, dejte mi s tím svátek! Nemám žádný zájem chodit někam, kde budou řečnit lidé jako Vandas (!) nebo kde zazní něco o chemtrails, a už vůbec nechci už NIKDY vystupovat někde na pódiu a tvářit se chytře a mektat a mektat. Zkusila jsem to, byla to nerovážnost a never more. Je to podle mne k ničemu, hloupé a trapné. Fascinovala mne už sama myšlenka organizátora, že bych kvůli takové blbosti měla vzít iks produktivních hodin svého života a jet od Znojma k Mladé Boleslavi, abych úplně zbytečně dělala to, co jsem popsala výše, a pak se trmácet zpět. Už se konečně smiřte s tím, že lidi Vandasova typu fakt nikoho nespojí.
Co je naopak velmi kreativní, vtipné, zábavné, s potenciálem a prostě super, to jsou akce, o kterých se právě teď píše v médiích: V nizozemských muzeích se na protest proti uzávěrám stříhaly vlasy.
Už dlouho říkám, že jedině přímé akce mají význam. Prostě je třeba jít s kůží na trh, nespoléhat na druhé a dennodenně dělat cokoliv, co naleptává systém, co upozorňuje na všechny ty příšernosti, co vytváří alternativní společnost a co rozežírá všechno špatné. Nečekejte, že něco zmůžou jakékoliv žaloby, připitomělá trestní oznámení nebo třeba prohlášení zasílaná ředitelům škol. Ty jen poukazují na to, že je všechno v háji. I to je samozřejmě důležité, musíme vědět, na čem jsme, ale… Jediné, co funguje, jsou drobné záškodnické akce. Přesně jako to stříhání v muzeích, ale ideálně bez roušek, bez buzerace, prostě normálně.