Včera mne těsně před spaním hrozně rozhodil jeden příspěvek z fejsáče, který se ke mě dostal.
Když jsem si to přečetla, úplně se mi rozklepaly ruce. Ne proto, že bych si přála, aby došlo na násilí, že se nejvíce bojím vyvolání občanské války, to není tajemstvím.
Ruce se mi rozklepaly a srdce rozbušilo proto, že se možná doopravdy dočkáme zamlžování skutečnosti a budeme předstírat, že to všechno, co se stalo, se nestalo proto, že jsme jako lidstvo absolutně zklamali, že nejsme schopni stát za hodnotou svobody a lidské důstojnosti, že nerozumíme tomu, co je právní stát a lidská práva, že jsme jen tlupa zhýčkaných blouznivců, kteří skočí na každý špek, pokud bude dobře narafičený.
Od počátku totiž jde o selhání jednotlivce, o selhání každého z nás! Jestli budeme tvrdit, že za to může nějaká zlá entita, nějaký zkorumpovaný systém nebo třeba naštvaní bohové či špatné postavení hvězd, nikam se neposuneme. Když nedokážeme to, co se stalo, pojmenovat a na rovinu říci, jak se věci doopravdy mají, pak se můžeme těšit na repete. Přesně to jsme totiž udělali jak po druhé světové válce, tak po pádu komunismu. Mlčeli jsme, předstírali jsme, že je všechno v cajku a nic se vlastně nestalo a že je důležitý hlavně nikomu neublížit, nikoho nenaštvat, nehádat se a spolupracovat kdoví na čem.
Opravdu nemá cenu se mstít, jakkoliv je lákavá představa potrestání těch, kdo tak drsně pošlapali to, čemu jsme věřili. Já sama bych se docela bavila, kdybych směla hodit záprtkem po Rychetském a dalších ko*otech z českých zbytečných soudů! Joj, to by bylo! Mnohem cennější ale bude, když si nalejem čistého vína, přiznáme, jak moc blbí jako společnost jsme a nastavíme pravidla, která se pro příště budou doopravdy dodržovat. Trestat nikoho nemusíme a není třeba si vylévat frustraci násilnými činy, to ani omylem. Je ale nutné říct těm, kdo se zachovali jako kreténi, že se jako připosraní kreténi doopravdy zachovali a že jednali hloupě a uboze a že jediné, co je k tomu vedlo, byl strach. Každý učitel, každý lékař, každý hospodský, každá prodavačka, prostě každý z těch, kdo přisluhovali systému, by měl být konfrontován (na úrovni morálního odsouzení) s tím, že takové jeho jednání bylo zavrženíhodné a že se do budoucna nebude respektovat.
Když řekneme, že za to mohl jakýsi zlý, škaredý a nepovedený imaginární systém, k ničemu dobrému to nepovede. Už jen proto, že i tento zlý, škaredý a nepovedený systém jsme přece vytvořili my, lidé! Takže za to doopravdy můžeme. Tečka.