Už zase se rozjíždí další kolo dotazů typu: „Dobrý den, prosím, poraďte mi, jak to mám udělat, aby moje dítě nebylo v záři nuceno nosit roušku a testovat se. To je přece v rozporu s Ústavou!“ Nevím popravdě, jakou odpověď tazatelé čekají. Opravdu si někdo myslí, že znám nějaký tajný fígl, jak donutit ředitelky a ředitele škol, aby nechaly děti se vzdělávat? Opravdu někdo doufá, že mu napíšu paragraf, který jsem si dosud nechávala pro sebe a který rozdrtí všechny odpůrce? Opravdu někdo věří, že když mu odpovím, ano, je to v rozporu s Listinou a Úmluvou o právech dítěte, tak ten můj e-mail vezme a ukáže ho učitelce, která padne na zadek a omluví se za všechna příkoří a nechá dítě chodit po škole jen tak opatření neopatření? Opravdu? Tak vězte, že žádný fígl ani zákon v rukávu nemám. Kdybych měla, tak bych už v březnu 2021 nestáhla děti definitivně ze školy a nezařídila si domácí vzdělávání, nenakupovala bych za tisíce učebnice, nekreslila bych celé dny a noci myšlenkové mapy a neučila bych se o členovcích a šestinohých zvlášť, neopakovala bych si dělení zlomků a větné členy a nehledala a neplatila bych učitele angličtiny a němčiny pro online vzdělávání potomků a nehroutila bych se z představy, jak to všechno stihnu, když musím děti ještě uživit a zajistit jim aspoň nějakou střechu nad hlavou.
Nečekejte proto, že se v září stane něco zázračného. Děti půjdou do školy, budou se testovat a když ne, budou donuceny nosit roušku a na mnoha školách je patrně čeká ostrakizace, protože nepatří do slušné společnosti odpovědných. Čekejte spíše, že i mezi dětmi vzniknou války a boje, neb mnozí jsou nejen naočkovaní vakcínou, ale i drsnými názory rodičů, kteří by klidně souhlasili s vězením pro nás zpupné a ohrožující. Je pravděpodobné, že stát zaútočí silněji a nedovolí nikomu, aby děti jen tak bez důvodu (např. nemoc) nechával doma jako loni. To ne. Lze také očekávat, že školy budou zase zavřené a že dojde na vyhlášení nouzového stavu, protože panda je prostě nefunkční, kdežto ve stavu nouze si může stát dělat, co je libo, a nikdo na něj „díky“ Ústavnímu a Nejvyššímu správnímu soudu a jejich připosranému rozhodování nemůže.
My, a bezpochyby i jiní advokáti, podáme žaloby proti opatřením. Nevěřím ale, že budou mít valný výsledek, protože NSS rozhoduje prostě strašlivě. Nikdo zatím nedosáhl vůbec žádného úspěchu, všechno byly samé velké prohry. Nevěřte ani právním šarlatánům píšícím (i když se to opakovaně ukázalo jako ztráta času) „zaručené“ návody, které mají dát rodiče učitelům a které dítě ochrání před zvůlí. Sami dobře víte, že to funguje asi jako hromničky, svěcená voda nebo škapulíře či králičí pacička.
Moje doporučení je:
a) smiřte se s tím a podvolte se, jestli se necítíte být dost silní ke vzdoru (to je to, co po nás strana a vláda chce, prostě se podvolte a nebudete žít jako dhimmí v islámské zemi, ale stanete se konečně právoplatným muslimem a všechno pro vás bude fajn. Jen se holt rozšíří islám, ale to už vás jako muslimy nebude trápit – trpět budou jen nevěřící – káfirové);
b) dejte vale systému v největším rozsahu, jaký zvládnete (stanete se ale káfiry, vyděděnci bez práv, pokud si ponecháme přirovnání k islámu, což je podle mého názoru v současné situaci asi nejpřiléhavější).
Neexistuje nic mezi těmito dvěma póly, protože neexistuje právní stát a neexistují soudy, které by bránily práva a svobody člověka a občana. Nemůžete být v systému a současně s ním nesouhlasit a čekat, že vám totalita umožní proti ní brojit a přitom brát. Nejsme, zatím, v situaci, kdy by se dala státní moc porazit právem. Doufejme, že opět nastolíme dobrý svět, ale může to trvat.
Ráda bych vám poradila, co dělat. Nevím, já sama jsem si zvolila káfirství. Těžko říct, zda je to hodno následování, protože je to celekm otravné a strašidelné a kdybych byla upřímná, přiznala bych, že mám zadek úplně stažený. Můžete zkusit jinou strategii, třeba nasadit do klopy žlutý špendlík podle vzoru Daniela Landy. Mne od toho, abych běžela do galanterie, odrazuje jednak fakt, že je to zbrojení na minulou válku a navíc se v „náborovém“ videu neobjevila ani jedna žena. Zase… asi se s námi holt nepočítá a máme čekat, až to za nás vybojují muži. To se ale, sestry, docela načekáme, na druhou stranu za ta tisíciletí jsme si na to mohly zvyknout. Lidem se žlutým špendlíkem proto doporučuju, aby se mne radši na nic neptali, přece jen jsem jenom holka.