Mnoho let se ve své práci i volném čase zabývám životním prostředím a vždy dbám na jeho ochranu i ve svém životě. Pracovala jsem v nevládních organizacích – v Ekologickém právním servise a v Arnice, učila jsem víc než deset let environmentální právo na Fakultě sociálních studií MU. Jsem proto na základě svých dosavadních znalostí a zkušeností přesvědčena, že povinnost nosit respirátory nebo ústenky má mimořádně negativní vliv na životní prostředí a negativně ovlivňuje změny klimatu, čímž je ohrožena naše planeta a s ní i naše životy a zdraví nejen teď, ale také v budoucnu.
Cílím na co nejmenší spotřebu a systematicky vedu svoji domácnost a svůj život tak, aby byly environmentálně méně náročné. Několik let jsem dokonce neměla auto, využívala jsem pouze hromadné dopravy, v podstatě nejezdím na zbytečné zahraniční dovolené, používám ekologické čisticí prostředky, oblečení nakupuju pouze v secondhandech, a to i svým dětem, nejím maso, sleduju, odkud pochází zelenina, kterou jím, bydlím s rodinou v malém bytě, třídím odpad se zaměřením na jeho minimalizaci, nekupuju výrobky s palmovým olejem a sleduju dlouhodobě svůj dopad na životní prostředí.
Velmi mne trápí dopady lidské činnosti na životní prostředí, a to nikoli jen v posledních letech, kdy se z tématu stal mediální hit (přičemž novodobé snahy hnutí jako je Extinction Rebellion vnímám jako kontraproduktivní, neboť to svými útoky na lidskou svobodu a požadavky na podrobení se tvrdému řádu staví veřejnost ve skutečnost proti ochraně klimatu). Dopady sucha a klimatických změn chápu velmi dobře už od mládí, protože mám prarodiče v malé vísce u Znojma, kde bylo sucho vždy časté a nebylo jisté, jaká kvůli tomu bude úroda.
Proto s hlubokým environmentálním žalem sleduju, jak je naše životní prostředí podrobeno kruté zatěžkávací zkoušce v podobě jednorázových roušek, respirátorů, rukavic, plastových obleků lékařů a dalších věcí, které představují hromady nerecyklovatelného odpadu. A nejde jen o odpad, ale i o výrobu a dopravu respirátorů a chemické látky v nich obsažené, které se dostanou do půdy, do vody a do ovzduší… kde je právo na ochranu životního prostředí a mého života a zdraví před negativními dopady výroby a likvidace ústenek a respirátorů a igelitových rukavic a obleků záchranářů a sester, které se z prazvláštních důvodů omotávají do metrů plastu?
Při procházkách přírodou i městem narážím na další a další odhozené ústenky, které se budou rozkládat stovky let (ne, opravdu nejsou z papíru). Jejich výroba musí být extrémně náročná na vodní zdroje a chemikálie v nich obsažené mimořádným způsobem zatěžují životní prostředí.
V lednu 2021 vláda schválila návrh zákona, kterým se na základě směrnice EU zakazují mnohé jednorázové plasty. Brčka a uchošťoury jsou zásadní problém, ale gumové rukavice a respirátory jsou cajk? Proč se ministerstvo ani neobtěžovalo zabývat se negativními dopady nuceného užívání „ochranných pomůcek“ na životní prostředí, klima a v důsledku toho naše životy a zdraví v budoucnu?