Není dne, kdy by mně nebo Davidovi někdo nenapsal s dotazem, jakže to vlastně je a co platí a co ne. Podle mého názoru se to dá shrnout do jedné věty: „Můžete dělat to, co se dělat nebojíte a co si uhádáte při střetu s blbcem s funkcí, ať už je to policajt, servírka, prodavačka nebo řidič nebo kdokoli, kdo vás buzeruje.“
Naše životy řídi v podstatě dvě základní mimořádná opatření (plus minus nějaké další, které třeba zrovna omezuje cestování do nějaké země „s děsivým počtem nakažených delta mutací, tj. obyvatel s hustou rýmou“.
Pokud jde o zahalování obličejů, pořád nám to nakazují, ačkoli NSS ministerstvu už pár dusících opatření zrušil. Problém je, že soud ruší opatření prostě a jednoduše úplně blbě a doslova a do písmene přizdisráčsky na odůvodnění a nikoli na podstatě věci (pardon, ale tohle už se nedá jinak popsat).
Takže dokud tu budeme mít jakousi hrozbu epidemie, tak prostě budou opatření. Platná jsou kvůli zásadě tvz. presumpce správnosti veřejnoprávního aktu. Tato zásada je v normálním právním státě správná a nutná, v totalitě je zneužitelná jako cokoliv jiného.
Pokud jde o zahalování, budeme si hrát na muslimské ženy asi ještě dlouho. Zatím musíme zakrývat tvář ve vnitřních prostorech, venku nám vrchnost povolila dýchat. Ale každý normální člověk ví, že nejpozději v září tu budeme mít zase děsnou zátěž ulhaných ubrečených zdravotníků, kteří svojí „péčí“ (nehorázným zanedbáním pacientů) víc lidí zabijí než vyléčí, a budou se nám tu hromadit mrtvoly všude možně a nákup mrazáků bude nezbytností.
Každý tlustý obejda, který umí jen chlemtat pivo, se bude dožadovat ochrany svého drahocenného života od nás ostatních, aby mohl po týdnech strávených ve špitále za naše peníze, které už na všechno ostatní, než je udatný boj s covidem, došly, pokračovat v užitečné činnosti jako je sledování Ordinace, Ulice, válení se na gauči, chození do obchoďáků, popíjení desítky a sobotní grilování se stejně odporně sobeckými kámoši, kteří na svoje zdraví rovněž roky naprosto kašlou, ale pak žádají ochranu od nás (vězte, že vy všichni cizí, kteří jste zničili život mým dětem, mne absolutně nezajímáte a je mi fuk, jestli žijete nebo ne. Už to konečně pochopte, že já nestojím o to, abyste přežili na můj úkor a hlavně na úkor mých dětí a na úkor tolika nevinných lidí. Znovu říkám: Klidně zemřete na ten váš pitomý vymodlený kovid!).
Myslím, že tak nějak plus minus za šest týdnů začnou zase vylézat novinářské obludy na Seznamzprávy (častěji než dnes, pokud to ještě jde) a všude jinde, pohřebním hlasem se začne opět hlásat apokalypsa, kterou budou mít na svědomí mladí neočkovanci, a nás všechny stát donutí zůstat doma, ve svém bytě, snad s tu a tam nějakou vycházkou na pět minut s respirátorem. Za neuposlechnutí nás zase policajti budou moci zmlátit a všechno bude pro mlčící většinu konečně v pořádku.
Pokud jde o služby, nemám asi nervy znovu a znovu číst celé opatření.
V podstatě platí, že se musíte očkovat, nebo testovat, abyste mohli vůbec žít, pokud vám nestačí jen nakupovat potraviny chodit do lesa. Všechno ostatní je tu jen pro vyvolené. Testovat se musí děti na táborech, a to jak příměstských, tak pobytových. Pak se musíte testovat, když jdete ke kadeřnici, když chcete do restaurace, do kina, na diskárnu, když chcete na dovolenou s ubytováním, do lázní, na bowling, na koupák…
Já vím, že ne všude tohleto dodržují a vím, že třeba na táborech to mají pořadatelé fakt těžké (mluvila jsem s pořadatelem pobytového i příměstského tábora a ačkoli se oba snaží, úplně bez testů to prostě nejde), protože po nich hygieny evidentně jdou jak slepice po žížalách (to by tak hrálo, aby si snad parchanti užili léto, když už se je podařilo dost vydeptat přes školní rok!). Vím, že svobodný svět existuje a sama se teda rozhodně netestuju a nehodlám na tom nic měnit. Ale dětem jsem plivací antigen kvůli táboru koupila… vím, že je to kolaborace, ale nedokážu jim zkazit i poslední zbytky toho hezkého, co jim ještě tenhle svět nabízí. Navíc v situaci, kdy jsem přesvědčena, že jim to dá stát jako extranenáviděné skupině hodně brzo vyžrat.
Moc mě mrzí, že je pořád tak málo lidí, kteří se ozývají, kteří bojují a kteří chápou, jak drahocenná je naše svoboda. Včera jsem se znovu začetla do Farmy zvířat. Nevím, co je se mnou špatně, že si raději nepustím nějakou veselohru…