Nemáme už mnoho let televizi. Když přijdeme na návštěvu k lidem, kteří tento zázračný přístroj vlastní a neváhají ho používat prakticky pořád, nemůžeme se vynadívat. Tolik vzrušující nekončící zábavy. Dramatické záběry ve zprávách. Ještě dramatičtější moderátoři, kteří s vykulenýma očima sdělují všechny ty hrůzné novinky. Reklamy! Slunce seno a Angelika, třístá repríza! Nejlepší na tom je, že člověk vůbec, ale vůbec nemusí zapojit mozek a může jen koukat, koukat a koukat.
Od okamžiku, kdy v Číně začali hromadně umírat lidé na ulicích, je televize jedna velká jízda. Nejlepší show rozhodně předváděla naše vláda s nonstop tiskovkami. „Zakazuje se“ by mělo být slovo letošního roku, kam se hrabe koronavirus. My jsem se na tiskovky nedívali, známe jen onu parodii s německým eintopfem. Protože máme rádi humor, našel si k nám cestu, byť se značným zpožděním, komik a youtuber (ano, první youtuber v naší rodině) JP Sears. Jestli máte dost koronavirové hysterie, nemůžeme než doporučit. Třeba video o Blue Pill People je prostě dokonalé.
Protože stále vedeme spory se státem o nesmyslnosti „protikoronavirových“ opatření, zaujalo nás ale video jiné: „How Social Distancing Rules Are Created“. Je neuvěřitelné, že podobné diletantství jako naše vláda předvádějí vlády a instituce po celém světě. Člověk si opravdu zoufá – ne proto, že by se bál viru, který stále nic zajímavého nepředvedl v medicínské oblasti, ale proto, že náš život je plně v rukou lidí, kteří absolutně neví, co dělají.
Jestliže soudy rozhodovaly o našich životech, o našich právech a povinnostech, o naší budoucnosti, měly si jednoznačně položit otázku, JAK vláda rozhodovala o všech těch opatřeních, která naše životy zničila. Babiš se teď snaží ze všeho vykroutit tím, že hází odpovědnost na nějaké odborníky. To je samozřejmě další jeho lež, nepřekvapí nás. Jedinou pravdou je a bude, že vše schvalovala vláda a ta za to nese plnou odpovědnost. Politickou odpovědnost pak nesou všichni poslanci za to, že v tom občany nechali. A největší díl odpovědnosti má za všechno Ústavní soud, kterému nesmíme nikdy zapomenout, jak zbaběle se zachoval.
Tento článek jsme ale nezamýšleli jako výčitku Ústavnímu soudu. Ne, protože nás inspiroval JP, řekli jsme si, že se podíváme na naše politiky a odborníky jejich přitroublá opatření, resp. důvody, které uváděli. Víte proč? Abychom nezapomněli, že nám byl stát schopen něco takového udělat a s naprostým klidem podobné zrůdnosti dál plánuje. Stejně jako jiné státy.
Nikdy proto nezapomeňte na to, jakým absurdním způsobem vláda organizovala každičký kousek našeho života:
Roušky: zahalené obličeje byly asi nejbizarnějším nástrojem teroru. Nejdřív jsme roušky (mimochodem, nezvedá se vám žaludek při slově rouška?) museli nosit všichni, i když jsme jeli sami v autě. Pak je mohli přestat nosit lidé s poruchou autistického spektra, pak děti, pak ti, kteří nebyli s to pochopit, proč je mají nosit. Nakonec nebyly roušky třeba v autě, když jel člověk sám, ale běda, jak by jel s někým jiným, třeba s milencem (nebo snad patří milenec k rodině?). Mezitím po ČR běhali policajti a buzerovali každého, kdo si troufl odkrýt obličej. Dnes není nic nechutnějšího, než roušky, které se válí po ulicích a v tom horším případě ty, které zavalily spolu s rukavicemi oceány. Nepotřebovali jsme nic jiného, než víc odpadu! Počkat, odporné jsou ještě rukavice v nákupních košících (lidi, když už jste praštění a používáte ty sáčky na ruce jak za dob civilní ochrany, nemůžete to aspoň vyhodit do koše?)
Místa, kde je a není koronavirus: tenhle „bacil“ se šíří prostě záhadně. V metru je, ale v šalinách ne. Ve školách řádí, ale v hobbymarketech jste v pohodě. V kostelech je to naopak jedna velká hrůza. Parky jsou taky nebezpečnější než hobbymarkety. Úplně v pohodě jsou květinářství, ale bože chraň nás třeba před papírnictvím. Vláda vymyslela speciální pravidla pro prodej oblečení, knih, pro chození na záchod v restauracích, protože koronavirus je opravdu fikaný a nešíří se, když jíte, ale řádí jak zběsilý při čurání. Vláda bez udání jediného důvodu zničila lidem živnosti, pozavírala obchody, kina, divadla, zničila letní festivaly, koncerty. Nesměli jsme nic, jen chodit do práce, z práce, do obchodu a když byla policie smířlivá, tak třeba i do přírody.
Shromažďování lidí: nejdříve vláda zavřela školy. Vzdělání totiž potřebujeme ze všeho nejmíň. Pak přišlo pár hloupostí, jako bylo omezení otvírací doby hospod, protože koronavirus se asi nejvíc rozlézá po setmění. Pak došlo k omezení počtu lidí, kteří mohli být spolu na jednom místě, nakonec jsme se směli pohybovat jen po jednom, maximálně po dvou, leda by někdo měl rozvětvenou rodinu. Bylo nám nařízeno, abychom udržovali vzdálenost mezi sebou, hlavně žádný kontakt. Pro otevření hobbymarketů nebyla prakticky žádná omezení nastavena (pozor, až na zázračnou pomůcku ve formě starých tepláků přes pusu), zato otevření škol bylo martyriem pro učitele i rodiče (my jsme se třeba rozhodli za tak pitomých podmínek děti ani do školy nedávat, ačkoli jsme se na to těšili od půlky března).
Na celé této komedii je nejhorší, že vláda řídila naše životy bez toho, aby věděla, co a proč vůbec dělá. Představujeme si, že to probíhalo úplně stejně jako na videu JP. „Tak co dneska zakážeme?“ „Ha! Zakážeme jim, aby chodili do hospod po osmé hodině večer!“ „Proč? Protože když se napijí piva, víc křičí. A když lidi křičí, prskají.“ „Jo, to zní medicínsky.“
Vláda prostě neměla a nemá žádné argumenty, žádné podklady, prostě nic. Jedinou mantrou bylo to, že je tu nějaký virus a že hrozí přehlcení nemocnic. Tento blábol je dodneška odůvodněním třeba roušek v pražském metru. Omluvou pro všecko pak má být tvrzení, „že jsme tu nikdy nic podobného neměli“. Ani jedno není pravdivé (vždyť jen Pandemický plán máme schválený řadu let). Přesto to soudy i občané přijali a opakovali. Výsledkem je naprosto svévolná a zdivočelá regulace, namísto panství práva panství paskvilu. A nejhorší na tom je, že to v dohledné době zřejmě vůbec neskončí. Stačí se podívat do zahraničí. Třeba ve Velké Británii šílí opravdu ve velkém. Když si Trump zaštěbetá na svém sledovaném twitterovém účtu, vyvolá to až hysterické reakce mající za úkol jen děsit „běžný lid“. Strach a pohodlnost vedou k tomu, že se občané nebouří (ale třeba v Tel Aviv ano), protože mnozí zaměstnanci jsou zatím umlčeni „koblihou“ ve formě neuvěřitelně pohodlného života, nebo spíše dlouhé dovolené, na úkor státního rozpočtu (na dluh nás všech). Nějak nikoho netrápí, že vše skončí obří kocovinou, jako každý nepovedený mejdan. Koronavirová drzost vlády se dotkla jen těch, kdo mají svobodnou mysl. Ostatní vlastně žijí svoje vysněné bezpečné životy.