Nevím, jak se cítíte vy, ale já častokrát pod psa. Těžko se čelí všem těm odporným lžím a ještě hůře člověk snáší, že zcela zbytečně přicházíme jako lidstvo o vše hezké, co jsme my a naši předkové vybudovali. Denně se na nás valí tolik zmaru, bídy a utrpení, že se ani nedivím, když mne minulý týden začal bolet žaludek, kdykoliv jsem pomyslela na „svět tam venku“. Dnes, při čtení dalšího praštěného článku o tom, že v Rakousku budou smět na vánoční trhy jen očkovaní, jsem si řekla, že by té blbé nálady už stačilo. Naše země rozhodně nevzkvétá, to ani omylem. Je uvadlá a vyprahlá, nešťastná a bez nadějných vyhlídek. Jsou to skutečně časy ze všech nejhorší, ale současně ze všech nejlepší. Nebo aspoň mohou být.
Nepotřebujeme utrácet peníze na trzích. Můžeme totiž vzít termosky, uvařit si mnohem lepší svařené víno, než ty blafy, co se nabízejí na stáncích. Můžeme pozvat všechny nové přátele, se kterými sdílíme názory na důležité věci, a můžeme si prostě jen tak povídat, jít na procházku, hrát s dětmi plno her. Nepotřebujeme k tomu vůbec, ale vůbec nic. Jen sebe. Dokonce si říkám, že bychom mohli hrát i vlastní divadlo, ano, nebude to zážitek jak z Národního, ale s dětmi to bude o to větší psina (jak já jsem se teď nařehtala nad slohovkou vlastních potomků – dopis z tábora).
Víte, já jsem poslední dobou nejšťastnější, pokud nepočítám okamžiky s dětmi, když jdu na naše setkání do Tišnovky nebo když vím, že mne čeká pár hodin s eleutheriány. V neděli jdeme s anšimi novými přáteli a jejich ratolestmi na výlet. Budeme vařit na vařiči a hrát staré dobré „pionýrské“ hry. Prostě budeme hodně chodit, ještě víc běhat, povídat si a zbaštíme polívku, kterou vyprodukují děti. Nemůžu se dočkat! Kam se na takový zážitek hrabe předražený aquapark. Ano, dětem asi ty tobogány chybí. Ale zažívají nové věci.
Nenechme si sebrat radost, lidi, protože přesně to ty zrůdy, které nám tohleto drama denně servírují, chtějí. Přejí si, abychom se cítili bídně, doufají, že nám vezmou veškerý elán a radost ze života. Nedovolte jim to, protože radost a štěstí je naše jediná zbraň proti nepřátelům. Jsem si jistá, že nesnesou, když se lidé smějí, když prožívají krásné okamžiky a když se nenechají deptat. Tak jim to pořádně osolte a hledejte každičkou možnost, jak se smát. Je jich docela dost, i když se všechno zdá beznadějné.
Právě teď moje dcera s kamarádkou pečou dort pro syna. Je úžasné poslouchat, jak švitoří. Nemají v hlavě covid a podobné blbosti. Jsou tady a teď. Můj pes tady skáče jak cvok po posteli. Chce, abych se radovala s ním, abych běhala, skákala a byla veselá. Nesnáší, když se trápím! Buddhismus říká, že v samsáře, tj. v našich životech, neexistuje štěstí, protože naše mysl je neustále zkalena obavami ze ztráty, smrti a nemoci. To je, já vím a prožívám to dnes a denně. Ale přesto je možné pocítiti záblesky radosti a posilovat je. Tak se radujme a ať si ty svoje testy, očkování, CO2 a depresi strčí za klobouk a užijí si svojí vlastní medicíny nejvíce ti, co nám ji ordinují.