Včera jsem si po delší době koupila časopis Echo. Za 59,- bych si sice mohla koupit novou bundu, kdyby fungovaly second handy, ale nefungují, tak si obléknu tu, kterou nosím už řadu let a můžu si návdavkem přečíst rozhovor s Pavlem Rychetským, t. č. předsedou Ústavního soudu. Chápu, že mne monsieur Rychetský (ano, moje děti se právě dívají na další díl Hercula Poirota, tak mi to zdvořilé oslovení přišlo na mysl, ačkoli bych ho při setkání s Rychetským nepoužila ani omylem) vážně, ale vážně nemá rád. Proto na nás taky Ústavní soud podal stížnost k Advokátní komoře. Prostě chceme, aby pracovali ve prospěch lidí a to je v dnešní době extra namáhavá práce. Můžu Pavla Rychetského ujistit, že ony pocity jsou vzájemné. My jsme se například včera nad jeho rozhovorem jen nevěřícně chytali za hlavu a doufali, že to musí být nějaký podvrh.
Doporučuju vám, byste si rozhovor celý přečetli. Těch 59,- stojí za to, abyste jednou pro vždy věděli, kdo je kdo.
Falešný soucit s dětmi
Mno, co na to říct. Ústavní soud už má řadu měsíců stížnost naší dcery na porušování práv dítěte zaručených Úmluvou o právech dítěte. Mohl dávno rozhodnout o tom, jestli mají či nemají děti právo na život. Soudce zpravodaj Uhlíř ale stížnost nejspíš neřeší, není asi důležitá. Děti přece mají být sakra ochotné položit vše, co mají, na oltář záchrany „zranitelných“. A jednou, možná, když „pandemie“ skončí, tak budou mít snad ještě možnost žít.
Ústavní soud rozhoduje bez podkladů a bez důkazů!
Jestliže máte naivní nebo romantickou představu o práci soudců, kteří hledají spravedlnost a váží ji na lékárnických vahách, zvláště když nám občanům jde o život a o zdraví a o budoucnost, musí vás Rychetský vyvést z omylu. Znalecké posudky? Co to je? Rozhoduje se, milí zlatí, INTUITIVNĚ! To ve volném překladu znamená – měřítkem je strach.
To, že se Ústavní soud rozhoduje ve zběsilé panice, ukazuje i další část rozhovoru. Mrtví, mrtví, mrtví, hrůza, horor, mrazáky, sanitky, první linie, mrtví zdraví padesátníci a mladší. To vše je asi v pozadí.
Nepravda o přezkumu krizových opatření
Pravda není ani to, co Rychetský uvádí o možnostech Ústavního soudu při ochraně práv. Jen potvrdil, že se soud řídí jedině a vždy heslem: „Komu chceme pomůžeme, když nechceme, nemůžeme!“
Rozhovor vyšel v době, kdy už plénum potvrdilo, že se lidé proti krizovým opatřením BRÁNIT MOHOU, a to cestou tzv. zásahových žalob u správních soudů. Není tedy pravda, co Rychetský říká a divím se, že nevěděl, jak plénum rozhodne. Vždyť se ho sám účastnil.
I kdybych ale vůči němu byla snad shovívavá a myslela si (nemyslím), že třeba nechtěl vyzradit, o čem a jak plénum rozhodovalo, tak jeho vyjádření není ani pravdivé ve vztahu k předchozí rozhodovací praxi Ústavního soudu týkající se možností přezkumu i bez vyčerpání opravných prostředků. O tomto nálezu přitom starý pán velmi dobře věděl. Příkladem budiž onen cukrovar, o kterém jsme už psali (a kterým jsme argumentovali i v úspěšné stížnosti za restauraci). Připomínáme citaci z tehdejšího rozhodnutí (ve sporu Rychetský zastupoval ještě vládu).
„V nálezu vyhlášeném pod č. 243/1999 Sb., vyjádřil Ústavní soud zásadu, že eventuální námitku, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nemůže Ústavní soud akceptovat, jde-li o stížnost, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není sporu o tom, že v dané věci tomu tak je, o čemž ostatně svědčí i vyjádření účastníka řízení o závažnosti problematiky. Je tedy zřejmé, že jsou splněny podmínky § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Proto Ústavní soud pouze konstatuje, že nesdílí názor účastníka řízení o možnosti opravného prostředku ve správním řízení, resp. možnosti správní žaloby v dané věci, aniž by považoval za nutné tento svůj nesouhlas dále rozvádět a odůvodňovat, neboť je zřejmé, že o věci by byl, dle cit. ustanovení zákona o Ústavním soudu, oprávněn jednat i za situace, že by k nevyčerpání procesních prostředků skutečně došlo.“
Zdravotnické registry – co tím chtěl Rychetský vůbec říct?
Nad rámec nouzového stavu mne dosti zaujala jedna odpověď.
O stížnosti senátorů na tzv. zdravotnické registry rozhodovalo plénum Ústavního soudu v listopadu 2020. Neví to snad předseda? Nebo mluví ještě o nějaké jiné stížnosti? Tohle by opravdu, ale opravdu stálo za hlubší analýzu.
K nálezu Ústavního soudu ke zdravotnickým registrům více zde.