Už delší dobu mi nedá spát jedna věc: mám husí kůži z představy, že budu považována za vítěze. Vítězství by to ale bylo Pyrrhovo a neumím si popravdě představit větší prohru.
Opravdu mne znervózňuje dnešní text na Echo24. Jde o přepis rozhovoru s Válkem.
„Ale my teď vidíme, že ani po třetí dávce se země, které mají vysokou proočkovanost, nemoci neumí zbavit, protože s každou novou mutací se objevuje nová výzva. My se musíme naučit s tou nemocí existovat tak, aby nezpůsobovala závažný průběh, zhruba jako chřipka, co nejvíce lidí očkovat, ale těm, kdo z různých důvodů to očkování nechtějí, nechat právo volby,“ vysvětlil Válek. „Povinné očkování všech dospělých plošně je zkrátka politické rozhodnutí. Medicínsky se nedá zdůvodnit,“ dodal s tím, že se nejedná o rigidní lpění na definicích a termínech. Válek se nechce rozhodovat politicky, ale spíše tak, co je dle jeho slov dobré pro veřejnost.
Ani trochu se mi nelíbí to, co říká Křeček. Vždyť ten chlap, proboha živýho, byl naprostým zastáncem tvrdých opatření. Proč ta změna? Proč? To nevěstí nic dobrého.
Podobných velmi nepěkných náznaků ze zahraničí je celá řada. Nějak se zdráhám uvěřit tomu, „že jim to celé padá jako domeček z karet a že se lež hroutí sama svojí vahou.“ Je to podivné a vůbec to nekoresponduje s tím, co zažíváme poslední dva roky (a mnoho let předtím). To je tedy jedna věc. Neříkejem zkrátka hop, dokud jsme doopravdy nepřeskočili.
Jestli se navíc celá ta Potěmkinova vesnice zhroutí teď, jsou tu dvě obrovské hrozby:
a) všechno zůstane nepojemnované. Bude se říkat, že opatření byla dobrá, byla zapotřebí, bylo to správné, přece ti mrtví. Pak přišlo očkování, virus zmutoval, prostě příroda a věda to vyřešily. Všechno negativní, co kroky vlád přinesly a přinesou – umírání, chudobu, válčení, nevraživost, psychické problémy, ekonomické šílenství, to všechno bude jednoduše svedeno na virus a možná, že budou na oko potrestaní politikové, stejně jako byli po druhé světové válce směšně Norimberským tribunálem potrestaní nějací nacističtí šašci a vše zůstalo uzavřeno, nepojemnováno, nevyřčeno, přičemž právě to je schopno nadále destruovat společnost. Nepojmenovat to zlé, co se přihodilo, neukázat na lidské slabosti, které to všechno dovolily, je to nejpříšernější, co se nám může stát. Takový počin totiž povede k dalším útokům a k dalšímu hlubokému oslabení.
b) věci se naooko pojmenují. Řekne se, že vlády zmatkovaly či rovnou kolaborovaly bůhví s kým, politikové budou (opět na oko) potrestáni, věci nebudou nadále pojmenovány pravdivě. Tato varianta je děsivá v tom, že může vést k opravdovému rozkolu ve společnosti, k obrácení rolí, k poštvávání proti očkovaným, kteří naletěli, podlehli, kteří „nám to způsobili“. Přiznám se, že já sama jsem jednu dobu cítila hněv a zlobu vůči těm, kdo podlehli, protože prostě chtěli žít. Bylo to hloupé dětinské a doufám, že už je to ze mě úplně pryč. Nechci takové myšlenky. Na očkované nyní nahlížím jako na největší oběti toho všeho. Bojím se toho, že se budou oslavovat ti, kdo se dnes staví býti velkými bojovníky proti „covidímu teroru“, aniž by nahlíželi dál než za hloupou roušku a očkovací vyhlášku. To by bylo úplně špatně. Nikdo by neměl nikdy stát na piedestalu.
Sledujme pečlivě situaci, výroky úhlavních nepřátel svobody jako jsou naši politikové o tom, že omikronem vše končí, zavánějí něčím velmi škaredým. Buďme na pozoru. Víc než kdy dřív, prostože se snad může zdát, že se vítr obrací. Není tomu tak. Nelze vyhrát tehdy, kdy nám to nepřítel dovolí. Dokud zůstane neporažen a zlo neodhaleno, nevyhráli jsme. Proto se snažím opakovaně apelovat na to, co je morální, co je správné a co je podstatné. Nahlížejme na celou situaci a na řešení, kterých bychom chtěli dosáhnout prizmatem lidské důstojnosti, práv a radosti. Snažme se věci pojmenovat a vyřešit problémy a udělat vše pro to, aby se lidstvo aspoň na čas drželo trochu líp a aby věci fungovaly tak, aby to bylo ku prospěchu co nejvíce bytostí. Nejlepší by bylo, kdybychom v této fázi už konečně dokázali nechat roušky spát věčným spánkem, nevěnovat jim žádnou pozornost a totéž učinit i s očkováním. Mám neodbytný pocit, že obojí je nám předhozeno jako kosti ke hlodání, abychom se soustředili jen a jen na tyto dva aspekty, pořád dokola jako křečci v kole, a vůbec si nevšímali dalších věcí. Po dvou letech roušek, NWO a vakcín už by si pozornost opravu zasloužila nová témata.