Když jsem dnes Davidovi říkala o tom, že je sobectví nechat se očkovat třetí dávkou v situaci, kdy lidé ve třetím světem úpí pod drtivou silou covidu, prohlásil můj manžel, že sobectvím je se očkovat vůbec a on jako buddhista nemůže dovolit, aby jiné bytosti trpěly a on si užíval ochrany na jejich úkor. Připomněl promptně historku z jednoho z Buddhových životů.
Podle verze příběhu, který jsme slyšeli my, se pak tygřice i s koťaty stala Buddhovou žákyní. Pro buddhistu by měl být daný příběh silnou inspirací. Přečtu-li si na Seznamzprávy následující informaci:
Bohaté státy se začínají přiklánět k urychlení vakcinace třetí dávkou vakcíny, zatímco například přes 96 % obyvatel Afriky stále čeká na tu první. Rozvojové státy zuří a vědci varují, že bohaté země mohou na sobectví doplatit.
Nemohu zůstat lhostejná! Celkově nesouhlasím s názorem, že můžeme dělit lidi na ty, kdo žijí u nás a máme je za úkol chránit (typicky „seniory, kteří celý život makali a vydělali si na důchod“) a ty jiné, kteří nemají nárok na nic, ani na holý život. Je jen jeden druh lidské bytosti, jakkoli je faktem, že ne každý život může být prožit ideálně. Utrpení totiž existuje a s tím se nedá nic udělat. Nemůžu zachránit každého a nasytit všechny hladovějící a vzdělat všechny nevzdělané. Nicméně tím, že si odepřu vakcínu, když si myslím, že ji skutečně nevyužiju a že jsou zde potřebnější, tím pomoci můžu. A když můžu, musím to udělat, stejně jako se snažím žít skromně a nezatěžovat planetu zbytečným cestováním, nakupováním a podobně (taky proto sbíráme nábytek po ulicích a oblečení máme jen ze sekáče a náš minibyt je zařízen až neobyčejně obyčejně, zejména pak na advokátskou rodinu). Je škoda, že můj nehranný environmentální žal nepřesvdčil NSS, aby řekl, že respirátory a ústenky ničí Zemi hnusným plastovým bordelem, ale já ani klimatické respirátorové žaloby nevzdávám a za svoje přesvědčení, že je nutno hájit životní prostředí, budu rovněž dále bojovat.
Buddhistkou jsem od roku 2007 a pomáhání bytostem a nežití na jejich účet je jedním z motorů mé existence. Ustavičně myslím na druhé a na to, co pro ně udělat. To ostatně dokládá i moje snažení během doby covidí. Když by došlo na soud, mám plnou krabici důkazů a dokonce můžu předložit kartičky stvrzující „buddhistický křest“ a mám i nové jméno (myslím, že zní Lotos všech buddhů, ale to bych musela ověřit, přeci jen používám to svoje civilní). To, že se nechal očkovat ten obejda dalajláma, mi žíly rozhodně netrhá, protože od jisté doby nedůvěřuju církvím a politickým šaškům v róbách, ale jen samotné podstatě víry a Buddhovi. A co vy? Necítíte se náhodou také buddhisty? Když o tom budete přemýšlet, přečtěte si rozsudek NSS k možnosti odmítnout povinné očkování z důvodu víry.