Když jezdí lidé s viditelným obličejem MHD, mají tendenci si sedat dozadu. Asi se jim zdá, že nebudou tak na očích, nevystaví se šikaně svědků covidvých, nebude na ně útočit drzý řidič a celkově cesta domů, do školy, do práce či za zábavou proběhne klidněji. Dnes, když jsem z šaliny sledovala auta jedoucí za tímto hromadným dopravním prostředkem, mi došlo, že tohle je prostě špatně. Neměli bychom postávat vzadu schovaní jako zločinci! Kdepak, sedněme si dopředu a buďme jako Rosa Parksová (zdroj WIKIPEDIE).
Rasová segregace a diskriminace byla v 50. letech v jižních státech USA běžná. To se týkalo možnosti návštěv restaurací, kin, škol a také užívání prostředků hromadné dopravy. V Montgomery platila od roku 1900 vyhláška o segregaci, v praxi uplatňovaná tak, že nejméně v předních čtyřech řadách autobusu mohli sedět pouze bílí; vzadu si směli sednout černí, resp. „barevní“ občané, kteří tvořili většinu pasažérů, ale museli odpředu uvolňovat celou řadu na obou stranách, chtěl-li si tam sednout běloch, když se předek zaplnil.
Kolem šesté večer ve čtvrtek 1. prosince 1955 Rosa Parksová během jízdy v autobusu odmítla (na rozdíl od dalších tří cestujících) vstát z páté řady. Přivolaná policie ji zatkla a u soudu v pondělí 5. prosince dostala pokutu 10 dolarů (a 4 za soudní výlohy) pro výtržnictví (disorderly conduct) a porušení vyhlášky; odvolala se, proces se ale vlekl.
Ještě o víkendu byl připraven a vyhlášen bojkot autobusové dopravy v Montgomery (Montgomery Bus Boycott), který trval od 5. prosince déle než rok (382 dní) a zúčastnila se ho většina černošského obyvatelstva města (tehdy téměř 50 000 obyvatel). S protesty se solidarizovali i černošští taxikáři, kteří po celou dobu vozili černošské pracující do práce za symbolickou cenu 10 centů (tolik stála autobusová jízdenka). Jedním z iniciátorů bojkotu byl tehdy ještě poměrně neznámý Martin Luther King, baptistický kazatel.
5. června 1956 rozhodl okrskový federální soud v následné civilní žalobě Browder v. Gayle, že rasová segregace je v rozporu s ústavou USA (Čtrnáctý dodatek, právo na rovnou ochranu zákonem). Zástupci Montgomery podali odvolání. Rasová diskriminace byla ve městě zesílena. 13. listopadu 1956 však i Nejvyšší soud USA prohlásil segregaci v autobusech za ilegální a protiústavní. Když rozsudek 20. prosince nabyl právní moc, bojkot skončil.
Lidi, nenechte se už utlačovat. Postavte se dopředu, doprostřed anebo klidně dozadu, ale jen pokud toto místo preferujete sami od sebe, ne proto, že vás k tomu nenávist té horší části společnosti nutí! Inspirujte se tím, co udělala Rosa Parksová.