Vzhledem k tomu, že pořád doufáme, že se přestěhujeme (ačkoli mne někteří děsíte tím, že domy, a to ani v naší kategorii – rozuměj velmi, velmi skromné a přímo uprostřed Nikdezvlášť, nejsou k mání, natož když jsme komplikovaní zákazníci), začala jsem se polehoučku dívat, co je potřeba zařídit. Bedny máme ještě z předchozího stěhování, velké tašky jsou nakoupeny, nějaké krámy, které jsme za ty dva roky zase stihli nakupit, povyházeny. Dnes mi padlo oko na dceřinu kytaru, která se chudák choulí nahoře na skříni ve starém povlaku na polštář. Řekla jsem si: „Koupíš na to stěhování obal, aby se nezničila, třeba ji ta holka ještě někdy, dá-li bůh, vytáhne.“ Protože jsem žena činu, vrhla jsem se na google a záhy už přišlo potvrzení, že milé pouzdro čeká na Lidické v obchodě Kytary.cz. Jenže ouha. Pouzdro není, a to kvůli náhubku. Bez něj si totiž v tomto obchodě ovládaném nevycválanou a nezdvořilou omladinou neškrtnete.
Odepisuju tedy další kšeft, kam ani nepáchneme a říkám si, že musím doufat, že se najde dost obchodníků, kteří se na rouškovou šikanu prostě vyprdnou a nebudou si dovolovat to, co jim nepřísluší, tedy buzerovat občany ohledně zahalování obličejů. Jdu hledat na Bazoš a doufat, že budou ochotni mi zásilku doručit do jedné bezvadné Uloženky, kde na 100% vím, že na nějaké pitomé respirátory zvysoka kašlou.
David dnes podal další žalobu za provozovatele, kterým se to, že po nich stát chce, aby po lidech vymáhali náhubky, ačkoli jim to neumožňuje žádný zákon (což by přitom mohl, podobně jako třeba tzv. veřejným strážím), pranic nelíbí. Jsem zvědavá, co na to NSS řekne.