Je zajímavé sledovat, jak funguje Ústavní soud v krizi. Namísto toho, aby důsledně hájil lidská práva a svobody, podléhá strachu. Protože nemůžeme mít k mnoha ústavním soudcům důvěru, rozhodli jsme se, že na ty, kteří už projevili přílišnou loajalitu ke státu nebo ustrnuli v obavách z řádění toho nejsmrtelnějšího viru na světě, podáme podněty ke kárnému postihu. Současně jsme namítali podjatost těchto soudců. Opravdu si nemyslíme, že ti, kdo žalovali ministryni spravedlnosti anebo jasně dali na svém osobním twitterovém účtu najevo, že souhlasí s kroky vlády, mají rozhodovat o nouzovém stavu a jeho důsledcích pro společnost.
O KTERÉ SOUDCE JDE?
David Uhlíř (ústavní soudce, který o sobě mluví jako o advokátovi, který je na 10 let v Brně – takovou má úctu k funkci ústavního soudce, kterou zastává)
PROČ? Soudce Uhlíř opakovaně na sociální síti Twitter deklaruje své názory na opatření exekutivy v souvislosti s koronavirem. Přitom opouští jakoukoli zdrženlivost.
Jaroslav Fenyk
PROČ? Soudce Jaroslav Fenyk je blízkým spolupracovníkem současné ministryně spravedlnosti Marie Benešové. V červnu 2019 ostatně tento soudce napsal na podporu jmenování Marie Benešové do funkce ministryně text „Kdo se bojí Marie Benešové„.
Soudce Fenyk podal kárný podnět na Davida Zahumenského ke své známé ministryni, která je kárnou žalobkyní, za prostou občanskou výzvu k dodržování lidských práv.
Pavel Rychetský
PROČ? Pavel Rychetský vyjadřoval nepokrytě svůj soukromý názor v Otázkách Václava Moravce, ač byl soudcem zpravodajem ve věci přezumu nouzového stavu: „Já jsem dokonce soudce zpravodaj v té věci. Problém je v tom, že sice jak ústavní zákon o bezpečnosti, tak ten krizový zákon explicitně svěřuje vládě dočasné omezení při nouzovém stavu některých základních práv a svobod. Mezi nimi i svobody pohybu a pobytu. Ale přitom se musí šetřit ta základní práva, která jsou v listině. Dá se z toho vcelku nepochybně dovodit, že na území našeho státu s ohledem na potřeby a rozsah té pandemie a podobně lze nějakým způsobem ten pohyb a pobyt omezit. Můj soukromý názor, a je to tedy nás převažující, je, že samozřejmě takový zákaz nemůže sestavovat k překročení hranice. Ale já jsem zdůraznil soukromý názor z jednoduchého důvodu. U nás nebyl k tomu aktivně legitimovaným tím subjektem podán návrh.“
Milada Tomková
PROČ? Soudkyně Tomková ve vlastním odlišném stanovisku k usnesení Pl. ÚS 8/20 uvedla: „Oporu“ pro své rozhodnutí Ústavní soud nemohl nalézt ani v samotném návrhu stěžovatelky, který – ač sepsán advokátem – byl mimořádně nekvalitní a neodpovídající úrovni, kterou by měl advokát v řízení před Ústavním soudem disponovat, zvláště rozhodne-li se pominout veškeré procesní postupy a svůj „útok“ na akty veřejné moci adresuje přímo Ústavnímu soudu, jehož působení v oblasti ochrany individuálních práv a svobod je založeno na principu subsidiarity.“
Ze strany soudkyně se jednalo osobní útok, který nebyl doložen žádným konkrétním namítaným nedostatkem. Soudkyně vyjadřuje svůj vztek nad tím, že musí „dělat svoji práci“, když samotný návrh, který jsme zpracovali, namítanými nedostatky netrpěl. Navíc je kritika zvláštně paradoxní v situaci, kdy Ústavní soud ve věci Pl. ÚS 8/20 vydal usnesení, vůči kterému se vymezuje velká část soudců ÚS a které si dovolíme označit za značně zmatečné.
Soudkyně Tomková má navíc zajímavého asistenta, Martina Škopa, děkana Právnické fakulty. Na toho jsme se obrátili hned v březnu 2020 s žádostí o pomoc s ochranou lidských práv v nouzovém stavu. Jeho odpověď byla více než zajímavá (omluvte tykání, Martina Škopa známe z naší dřívější činnosti v nevládních organizacích osobně): „Ahoj, asi ne. Zatím jsem slyšel spíše právníky, ke kterým bych se nerad moc hlásil. Když to zpochybňuje Tomáš Sokol, začínám být opatrný. Ale nesleduju to, takže nevím, kdo všechno. Obecně se ale fakultu snažím držet mimo politiku (no jako úplně to nejde, ale aspoň trochu). Teoreticky to není zase taková výzva a na hodnocení bude dost času potom. To, co se děje – úplně všude – je chaos a a ještě čekám, kdy přispěchá Pitomio s něčím o uprchlících a že bychom měli zakázat zahalování tváře na veřejnosti 🙂 . Legislativně ale situace dost odpovídá našemu výzkumu na legislativu. Takže své jsem vlastně už řekl :)“
Ludvík David
PROČ? Soudce Ludvíka Davida si necháváme na závěr, ačkoli jeho přístup k nakládání s podanými ústavními stížnostmi je více než originální. Ústavní stížnosti občanů na tzv. pozitivní závazky státu v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu tento soudce prostě vzal a hodil do koše.
ZÁVĚR
Ústavní soud všechny výše uvedené kárné podněty už jednou nebral vážně. Je v dnešní zvrácené prostě normální, že se soudci přátelí s ministryní spravedlnosti, donáší jí nebo neřeší přijaté stížnosti. Mohou se vyjadřovat do médií nebo přímo vyjadřovat svůj zbabělý názor na koronavirus na Twitteru.
Dobře se při čtení kárných podnětů a při hodnocení jednání soudců bavte. Vypadá to, že jedeme z kopce a že celá estráda rozhodně nekončí. Jen škoda, že při tom celém eskamontérství jde o náš život, život našich dětí a těch, kdo potřebují pomoc.