Jestli jsem, byť zatím k mé škodě jen virtuálně, někdy poznala právničku, která mne v dobrém slova smyslu hodně potěšila způsobem uvažování, pak je to nepochybně Vladana Vališová (však jsem ji taky nominovala mezi „své“ ústavní soudce). Na rozdíl ode mne píše vážně chytré články plné právní argumentace. Tím pomáhá mnoha lidem, aby se ve věci zorientovali (a taky naprosté většině právníků). Čtete její texty, stojí to za to!
Nejnovější počin Vladany Vališové k očkování dětí najdete zde.
Nevím, co z článku vybrat dřív, tak si říkám, že podstatná je forma informovaného souhlasu, ale přečtěte si to zkrátka celé:
Forma informovaného souhlasu není až na výjimky daná, ale písemný souhlas k zásahu do integrity se podle občanského zákoníku vždy vyžaduje k zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje. Jak vyplývá ze statistiky Worldometer, v případě onemocnění covidem-19 má těžký průběh pouze 0,7 % aktuálně aktivních nemocných. Podle studie uveřejněné 26. března 2021 v časopise European Journal of Clinical Investigation se může smrtnost tohoto onemocnění (IFR) pohybovat mezi 0,3 % a 0,4 %, průměrná globální smrtnost je pak dokonce pouhých 0,15 %, a po proočkovanosti populace se očekává snížení globální smrtnosti na 0,1 %. Přestože se jedná o onemocnění, které některé jedince dokáže řádně potrápit a pro některé může být i smrtelné, jedná se o jinak běžnou virovou infekci, která byla významná tím, že zasáhla imunologicky naivní populaci. Ze studií tedy vyplývá, že se pro naprostou většinu lidí nejedná o závažné onemocnění, a proto spíše jen ve výjimečných případech bude zdravotní stav pacienta očkování proti tomuto onemocnění skutečně vyžadovat. Z výše uvedeného důvodu by bylo až na výjimky třeba, aby byl v souladu s občanským zákoníkem informovaný souhlas pacienta k očkování proti onemocnění covid-19 udělován v písemné formě.
Prosím, nenechcte své děti, aby rozhodovaly samy za sebe. Nejsou toho schopny. Pod náporem lživé kampaně možná mají dojem, že jim stát „vrátí“ to, co jim ukradl. Že jim dovolí žít, stýkat se s přáteli a dělat naprosto běžné věci. Vysvětlete dětem, že jednak mohou dělat vše, co chtějí a jednak že nemají prodávat svoji duši.
Jak si očkování nezletilců představuje ministerstvo zdravotnictví si přečtěte zde.
Téměř v závaru rozvíjí Vladana Vališová důležitou úvahu:
Princip spravedlnosti vychází z novověkého myšlení a znamená, že by nikomu neměla být odmítnuta péče v důsledku jeho pohlaví, majetku, etnické příslušnosti, vzdělání apod. Spíše se tedy jedná o ekvity (rovnost). Při aplikaci principu spravedlnosti v poskytování zdravotní péče se zájmy různých pacientů mohou dostat do konfliktu. Ohledně očkování proti onemocnění covidem-19 se může jednat o to, aby se vakcína dostala k potřebným, což není distribuce na základě rovnosti. Může se ale jednat i o to, že na jedné straně je zde zájem na vysoké proočkovanosti společnosti, protože se předpokládá, že by tak mohli být ochráněni ti, kteří být očkováni nemohou a ti, jejichž imunitní systém ani po očkování nevytváří dostatečné množství protilátek. Proti tomu stojí zájem těch, pro něž onemocnění covid-19 představuje jen zanedbatelné riziko, a tak i malé riziko plynoucí z očkování je pro ně rizikem příliš velkým a nadbytečným. Kdo je víc sobecký? Ten, kdo nechce riskovat vlastní zdraví a možná i život pro hypotetickou záchranu neznámého počtu pro něj neznámých osob, anebo ten, kdo pro ochranu svého zdraví a snad i života očekává, že druzí budou riskovat své zdraví a život? Pokud někdo onemocní, jedná se zpravidla o přirozený běh věcí. Pokud někdo onemocní, protože se jiný nenaočkoval, jedná se o situaci, kdy jsme poškození jen nezabránili. Pokud někdo utrpí újmu v důsledku očkování, které konkrétně pro něj nebylo indikováno, porušili jsme zásadu nonmaleficence. Obzvlášť v případě, že by se jednalo o poškození zdraví dětí, které nemohou samy o sobě rozhodovat, a to za účelem ochrany dospělých, se jedná o jednání z pohledu etiky nepřijatelné.
Škoda, že tento progresivní pohled tak nesdílí třeba Ústavní soud nebo ESLP… já si ale rozhodně myslím, že NIKDY NENÍ A NEBYLO mojí povinností vlastním tělem i duší a tělem a duší mých dětí chránit naprosto cizí osoby, jež jsou na tom zdravotně tak bídně, že nesnesou ani očkování, které přitom dle doporučení „odborníků“ mohou obdržet onkologičtí pacienti, čekatelé na transplantaci orgánů, devadesátiletí staříci nebo těhotné ženy. Kdo je tedy vyloučen a pro čí ochranu mám já riskovat a proč? Platí snad, že můžu shodit jednoho člověka pod auto, abych zabránila nehodě, při níž zemře pět lidí? Můžu obětovat deset dětí výměnou za záchranu domova důchodců? Likvidací jednoho řidiče nafťáku bych očistila plíce mnoha lidí. Nicméně si myslím, že by majitel dieslu nesouhlasil s tím, že ho zastřelím (nebo když bych byla humánnější, nezavřu do vězení a neoznačím si ho, abych věděla, co dělá), aby už si už nikdy nezodpovědně nekoupil žádnou podobně příšernou káru a nezabíjel lidi.