Musím říct, že se vprostřed třetí světové války cítím velice zvláštně. Není oficiálně vyhlášena, a přitom jde o nejhorší konflikt v dějinách lidstva, protože proti sobě nestojí blázniví či jurodiví vojevůdci, nedostali jsme ultimátum a nevíme, kdo přesně je náš nepřítel, pročež si ani nemůžeme být jisti tím, jak se máme zachovat. Přesto bojujeme o holé životy.
O tom, že existuje reálné nebezpečí setrvalého nouzového stavu kvůli ochraně klimatu, jsem už psala. Neustále se mi potvrzuje, že mám pravdu. Bohužel.
Jedna z bitev byla svedena před pár hodinami v Německu. Tamější ústavní soud rozhodl o žalobě agilních levicových liberálů (toto krycí jméno neznamená nic dobrého) a nařídil státu stanovit jasnější cíle pro omezení skleníkových plynů.
Ekologické organizace rozsudek přivítaly. Podle právníka Felixe Ekardta, který se na žalobě podílel, je dnešek pro Německo „přelomový“. „Německá klimatická politika se bude muset ve velkém upravit,“ řekl. „Je to neuvěřitelně dobrý den pro stovky tisíc mladých lidí,“ řekla další z žalujících, klimatická aktivistka Luisa Neubauerová.
Zdroj: Ekolist.
V této válce není jen „germánská fronta“, naopak boje zuří po celé Evropě i v zámoří. Před pár dny padl první výstřel i u nás. Frank Bold (ať už má jít o spolek nebo advokátní kancelář, to je fuk, je to totéž) sepsal KLIMATICKOU ŽALOBU. Není mi z toho ani trochu dobře po těle ani na duchu. To, co nás ohrožuje, není ani omylem covid. Je to mnohem sofistikovanější skrytá hrozba. Potichu, pod rouškou dobra, nám „někdo“ krade svobodu, chystá pro nás neviditelnou klec rozkazů, zákazů a výhružek.
Na webu Klimazaloba.cz je položena otázka: Co se stane, když vyhrajeme? Odpověď je následující:
Když vyhrajeme, může soud státu uložit, aby:
- se zdržel kroků, kterými evidentně ohrozí splnění závazků České republiky v oblasti ochrany klimatu (např. udělováním emisních výjimek největším producentům CO2),
- Politiku ochrany klimatu a další koncepční dokumenty uvedl do souladu se závazky České republiky,
- svůj závazek dle Pařížské dohody upravil způsobem, který zamezí nebezpečné změně klimatu,
- své nástroje ochrany klimatu (např. dotační programy) uvedl do souladu se svými koncepčními dokumenty nebo aby posílil adaptační opatření,
- obětem změny klimatu (např. zemědělcům) byl přiznán nárok na nápravu a pomoc při zavádění potřebných opatření.
V případě úspěchu bude žaloba představovat silný impuls státním orgánům být důslednější při ochraně českých občanů před změnou klimatu, a důležitým precedentem pro obdobné případy u nás i v zahraničí. Spolek Klimatická žaloba ČR pak bude dohlížet nad dodržováním soudem uložených povinností.
Na situaci „po pandemii“ (rozumějte po vítězství liberální levice) se už mnozí jen jen třepou. Nejsou to pouze Extinction Rebellion, kdepak, těch lidí je víc. Třeba takový web Re-set a skupina kolem něj sdružená píše:
Dnešní hospodářský model, založený na maximalizaci zisku a růstu za každou cenu, nám neslouží dobře. Místo aby zajišťoval všem důstojný život v možnostech naší planety, koncentruje bohatství v rukou hrstky privilegovaných a generuje čím dál propastnější sociální rozdíly. Ničí ekologické základy lidského života na Zemi a pleněním přírodních zdrojů dále prohlubuje nespravedlnost. Podrývá také demokracii a upevňuje mocenské nerovnosti, které znemožňují velké většině lidí účinně se podílet na určování podmínek svého života.
Podporujeme proto sociálně-ekologickou transformaci, směřující k novému hospodářskému modelu. Takovému, který bude založený na spolupráci místo konkurence, péči místo vykořisťování a demokratických formách vlastnictví a kontroly. Víme, že takový proces nemůže nikdo naplánovat od stolu. Protože jsme přesvědčení, že systémové změny nemohou nastat bez široké participace lidí a společenského tlaku zdola, podporujeme sociální hnutí a iniciativy, usilující o rozmanité změny k lepšímu ve všech oblastech života.
Milí přátelé, starejte se o svět okolo vás. Nemusíte vytvářet konspirace. To, co nás ohrožuje, je přímo tady. Je to v lidech, kteří touží jiné ovládat, je to ve slaboších, kteří chtějí ubližovat, je to strach, je to zbabělost, je to nezájem, je to laxnost, je to pohodlnost, je to zmatenost a mnoho dalšího.
Lék přitom existuje jediný: radost, svoboda, volnost, šetrnost, skromnost, nezávislost a převzetí odpovědnosti sám za sebe, za své skutky (ano, ničíme přírodu jak smyslů zbaveni, je mi z toho úzko a trápím se prakticky každý den obavami z budoucnosti na vydrancované zeměkouli, to nepopírám, ale zničení svobody není cesta k nápravě) a za své děti. Přidala bych ještě jednání v souladu se zlatým pravidlem: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ Nenechte se spoutat. Je to jen na nás. Buďte zkrátka eleutheriáni! Jinou radu nemám.
Řeknu vám jedno: toho všeho, co píšu, se levicoví liberálové, jak je znám, a že je sakra (bohužel) znám, protože jsem s nimi pracovala, protože jsem se s nimi přátelila a protože jsem některé z nich dokonce učila, jak bojovat se státem a se svobodou, bojí jako mouchy biolitu.
P. S.: Já bojuju, seč mi síly stačí. Taková klimaticko-roušková žaloba je jedním z bitevních prostředků. Myslím si, že tuny emisí z výroby a likvidace roušek a respirátorů, plastových jednorázových testů, metrů igelitu, do kterých se jak královští šašci balí ti naši hrdinní zdravotníci, a všechny dalšího ohavné dopady tohoto covidového šílenství budou obrovské. Jenže mě na tom životním prostředí doopravdy záleží a záleželo. Nejde mi o moc a nechci ostatním přikazovat, jak mají žít. V tom je rozdíl mezi mnou a levicovými liberály.
Přijde mi totiž velmi zvláštní, že ty slavné levicové bijce za přírodu a životní prostředí odporné náhubky a jejich dopady vůbec, ale asi vůbec netrápí. Naopak se mi zdá, že covidovou blbost celkem s nadšením podporují. Nebo jste zaznamenali, že by nějaká enviromentální nevládka brojila proti tomu všemu? Já ne. Nějak u těch bojovných rebelů postrádám skutečný zájem.
Jsem ráda, že jsem to svoje podání k Městskému soudu v Praze dostala dřív, než tam aktivisti poslali klimatickou žalobu. Jedna nula pro mě!