Dnes se konal dlouho očekávaný dýchánek – zveřejnění dat o mrtvých s pozitivním testem na nejděsnější chorobu všech dob se smrtností asi 0,1% (ano, jako chřipka). Dozvěděli jsme se strašlivou informaci – „na covid“ umřelo v roce 2020 10 539 obyvatel ČR. To představuje neuvěřitelných 0,09% populace. Tragédie, že? Nepochybně stálo za to zničit životy všem lidem, rozdrbat ekonomiku, nasekat dluhy, které se nikdy nebudou dát splatit, zmrzačit duši národa, dovolit exekutivě, aby řádila jako černá ruka, pošlapat lidská práva a svobody a nadobro odepsat právní stát a aspoň elementární víru lidí v to, že je stát nemůže jen tak zaříznout a zničit vše, co kdy měli, budovali a v co věřili.
Když jsem si pak přečetla to, co dávno ví každý normální jedinec, který jen nehltá dramatické srdceryvné kecy na Seznamzprávy, konkrétně toto:
nedokázala jsem zůstat ani trochu klidná a nad věcí… Sakra, ti zemřelí byli evidentně zdraví jako řepy mohli tu být ještě 300 let minimálně!
Jestli někdy budu mít to štěstí a dožiju se 79 let (a znám dost mladých, kterým rakovina přeťala žití mnohem dřív než v nějakých skvělých 79 letech), budu vděčná. A slibuju, že si nedomrvím tělo cukrovkou, špekama a ani ničím jiným a budu se o něj nadále starat jako o drahocenný nástroj, který jsem dostala, a nikdy nebudu skučet, že mne mají ochraňovat druzí, protože já jsem blbec, který si nedokáže upřít svíčkovou se šesti a pečený bůček zalitý pěti dvanáctkami, krabičku denně a naopak si nedokáže přikázat pohyb.