Je více než s podivem, že se po měsíci a půl znovu zavřely školy, děti byly hozeny na vedlejší kolej (a to ještě píšu eufemisticky) a ve stavu kantorském je naprosté ticho. Očekávala jsem bouři, křik, prosby, pláč, vztek a hlavně boj za děti. Věřila jsem pevně, že učitelé snad mohli být v březnu trochu vyplašení, ale že si pilně dohledávali informace jinde než u těch, kterým absolutně nejde o blaho lidí (a kteří teď bohužel o lidech rozhodují). Věřila jsem, že se učitelé postaví za práva dětí, které nemohou bojovat samy za sebe. Jak jsem se spletla! Nebo ne?

Prosím jako matka dětí, které mají šanci být skvělými lidmi, které jsou chytré, svělé, zábavné, rozumné, krásné a dokonalé jako všechny jiné děti. Dětí, které rády běhají venku, milují své kamarády a taky mají rády své tříďasy a řídi, i když jim dávají přezdívky a žehrají na ně. Dětí, které vůbec nejsou tak odporné, jak je popisují zahořklí dospělí. Dětí, jejichž jediným cílem ani omylem není sedět na mobilu a bezcílně se flákat po nákupních centrech.

Děti jsou povětšinou skvělé, mají nápady, fantazii, energii, dělají tolik věcí, které jsme my dospělí dávno zapomněli. Jsou hodné, ochotné, pomáhají, mají obrovské srdce a stačí jim jen málo – naše pozornost, láska a to, že je nezklameme. Že se budeme bít za to, aby mohly vrůstat a rozvíjet se. Aby mohl jednou být skvělými členy společnosti.

Děti si nezaslouží, abychom je pohřbili spolu s mrtvými. Zasluhují život a zasluhují, abychom my, kteří víme, jak na to, bojovali a abychom jim zajistili budoucnost. Je to naše povinnost vůči nové generaci. Proč jinak byste děti měli? Proč jinak byste se o ně starali? Proč jinak byste celé noci nespali? Proč jinak byste trnuli, aby se jim něco nestalo? Proč jinak byste to všechno nepohodlí, které děti přinášejí, snášeli?

Ředitelky a ředitelé, učitelky a učitelé – vy máte povinnost bojovat za rozvoj dětí a za jejich práva. Studentky, studenti, žáci a žačky – nevzdávejte se. Vy máte právo na život. A nikdo vám ho nesmí vzít.

Nebojte se bojovat. Není to snadné, ale je to zatraceně příjemné, když si uvědomíte, že jen nesedíte v koutě nebo nebrbláte na fejsáči. Jít na demonstraci, napsat poslancům, obrátit se na vládu, podat žalobu, prostě se nevzdat a nepodvolit se. To teď potřebujeme.

PRÁVA DĚTÍ UŽ ŘEŠÍ ÚSTAVNÍ SOUD. SLEDUJTE DÁL NÁŠ WEB.

%d blogerům se to líbí: